Naše cesta směřovala napřed k Martinovým spolužákům do třídy 5.B. Hned jak jsme zmínili jeho jméno, začala se třída, plná mladých muzikálně nadaných lidí, pochechtávat. „S Martinem je legrace. Je velmi vtipný, hlavně když je zkoušený. Umí to skvěle obkecat a my se zasmějeme,“ shodují se konzervatoristé, kteří o Martinovi mluví spíše jako o tichém pozorovateli.
Jak spolužáci reagovali, když se dozvěděli o Martinově účasti v pěvecké soutěži SuperStar? „Trošku mě to zarazilo. Kdysi jsme se spolu o té soutěži bavili a Martin řekl, že by tam nikdy nešel. A najednou z něho vypadlo, že se tam přihlásil. Myslím si, že za tím stojí kluci z kapely Robson, že ho přemluvili. Samotného Martina by to nikdy nenapadlo, přihlásit se do takové soutěže,“ tvrdí Jakub Smeja, který s Martinem dlouhá léta sedával v jedné lavici. Lindy Šustové se kamarádi ptají, jestli jim nemůže sehnat Martinův podpis, když už s ním chodí do třídy.
Klasifikace musí kvůli soutěži počkat
Všichni spolužáci ostravskému Tomu Jonesovi přejí, aby soutěž vyhrál, a podpořit ho byli i přímo v Bratislavě. „Měli jsme štěstí. Martin nám sehnal lístky do první řady, takže jsme byli hned pod pódiem. Byl to opravdu zážitek,“ vzpomíná na přímý přenos Alena Kyjovská. Zážitek z přímého přenosu má i Jakub Smeja: „Martin mi podal ruku, a hned jak to jeho mladé fanynky zpozorovaly, mohly se zbláznit a chtěly mu taky podat ruku,“ vzpomíná Kuba a dodává: „Snad to nebyla naše první a zároveň poslední návštěva. Chtěli bychom se za ním vypravit ještě jednou v co největším počtu.“
Mnozí už možná pochopili, že Martinův vztah k tanci a ke sportu vůbec není zrovna vřelý, a stejný názor mají i jeho spolužáci. „Tělocvik zrovna nepatří mezi Martinovy oblíbené předměty. Nerad se zapojuje do jakýchkoliv aktivit, ale raději třeba jen posiluje.“
K Martinově osobě má co říci i třídní učitelka Hana Kučová. Podle ní je velmi cílevědomý, vždy včas splní veškeré své povinnosti a nikdy s ním nebyly žádné problémy. „Martin umí skvěle využít volný čas. Každou volnou chvíli zaplní něčím duchaplným,“ říká učitelka, která o Martinově účasti v soutěži věděla o něco dříve než jeho spolužáci: „Řekl mi to brzy. Bylo třeba zařídit spoustu věcí. Například odložení klasifikace,“ míní Hana Kučová, která mladému zpěvákovi přeje, aby měl v životě štěstí, aby ho hudba vždy těšila.
Na Martina vzpomíná i Vlastimil Ondruška, učitel komorní hry v jazzovém combu. „Vůbec jsem netušil, že Martin tak krásně zpívá, dokonce jsem mu zpívání téměř zakázal, protože jsem chtěl, aby se věnoval hlavně klarinetu,“ usmívá se učitel a pokračuje: „Všichni mu fandíme a každý týden koukáme na televizi a posíláme hlasy. Snad zůstane klarinetu věrný i po soutěži,“ doufá Vlastimil Ondruška.
Martin je renesanční člověk
Jeden z porotců soutěže Ondřej Hejma často chválí Martinovu angličtinu. Není ale jediný. Chválou nešetří ani Eliška Psíková, která ho anglický jazyk učí.
„Anglicky mluví výborně. Přijdu na hodinu, Martin sedí v první lavici a před sebou má nějakou anglickou knihu, kterou čte, jako by to byl časopis. Když maturoval, přidal si k povinným předmětům ještě angličtinu– a zvládl to na jedničku,“ vzpomíná angličtinářka.
Renesanční osobnost– student, který se zajímá o hudbu klasickou i žánry populární, mimo hudbu však ještě o mnoho dalších oborů. Tak vidí Martina Chodúra Jiří Čech, učitel dějin hudby, jednoho ze stěžejních předmětů pro studenty konzervatoře. „S lidmi, jako je Martin, se už dnes běžně nesetkávám. Zajímá ho mnohem víc, než je v náplni běžné vyučovací hodiny. Rád poslouchá skladby starších historických období i tvorbu současnou. Citlivě vnímá i různá interpretační pojetí, což se projevuje v rozlišení stylů i u jeho zpěvního projevu,“ vypráví Jiří Čech.
S Martinem jsme si často vyměňovali hudební nahrávky– já mu půjčoval klasiku, on mně zase hudbu svého žánru. Vzájemně jsme se obohacovali o poznatky z hudby a byl to on, kdo mě přesvědčil o tom, že i popová hudba může být kvalitní a má v hudbě své významné místo stejně jako klasika,“ uzavírá vyučující Jiří Čech.
TEREZA KRUMPHOLZOVÁ
