Na věčnou otázku, zda Ctirad a Josef Mašínové byli hrdinové, nebo vrazi, která v souvislosti s oběma bratry neustále znovu a znovu zaznívá, by se dalo odpovědět také tak, že dost možná obojí.

Politický režim byl v Československu po komunistickém převratu v roce 1948 nepochybně takový, že dával morální právo každému postavit se proti němu na odpor se zbraní v ruce. Problém s bratry Mašínovými je částečně jednak v tom, že v době nástupu tohoto režimu jevili zprvu spíše ochotu zapojit se do jeho represivních složek a na odpor se postavili teprve poté, co je tento režim odmítl, jednak v tom, že lidé, jež během své odbojové činnosti na českém území zabili, nepředstavovali žádné jeho opěrné sloupy. Dá se říci, že byli jen ve špatný čas na špatném místě. 

Mašíni po válce

Z války vyšla celá rodina Mašínů včetně obou bratrů se ctí. Otec Ctirada, Josefa i jejich sestry Zdeny, československý voják Josef Mašín starší, se po okupaci zapojil ve své tehdejší hodnosti podplukovníka okamžitě do odbojové činnosti a spolu se štábním kapitánem Václavem Morávkem a podplukovníkem Josefem Balabánem utvořil jednu z nejvýznamnějších zpravodajských odbojových skupin přezdívanou Tři králové.

Do rukou gestapa padl po přestřelce a rvačce na schodech v podvečer 13. května 1941 v Praze. Navzdory mučení neprozradil nic, co by od něj dovedlo gestapo k jakékoli další osobě a zemřel 30. června 1942 na popravišti s pouty na rukou. „Ať žije Československá republika,“ byla jeho poslední zaznamenaná slova.

Přehlídka Lidových milic a policie na Staroměstském náměstí, 26. února 1948
Jak vypadal takzvaný Vítězný únor? Jako v komunistických seriálech to nebylo

Nemalou odvahu projevili ještě během okupace také Ctirad a Josef Mašínové, když na jaře 1945 (Ctiradovi bylo 14 a Josefovi 12 let) ukryli uprchlého sovětského válečného zajatce, poručíka Stěpana Romanoviče Sannikova. V roce 1946 byli oba bratři za svou odbojovou činnost vyznamenáni prezidentem Edvardem Benešem medailí Za chrabrost.

Po válce byli oba přijati na reálné gymnázium v Poděbradech, přičemž zvažovali vojenskou kariéru po vzoru svého otce. Ctirad plánoval vojenskou akademii, Josef viděl svou budoucnost v letectvu.

Po únoru 1948

Na komunistický převrat v roce 1948 zareagovala rodina Mašínů nejdříve spíše zdrženlivě. Matka všech tří dětí Zdena Mašínová vstoupila v tom roce do Komunistické strany Československa. Vedla ji ovšem zejména snaha, aby tvrdé komunistické jádro úplně neovládlo tehdejší Svaz bojovníků za svobodu sdružující bývalé odbojáře, a aby tam mohla mít nějaký vliv.

Její postoje pak zásadně změnilo zatčení rodinného přítele generála Heliodora Píky v květnu 1948. Ještě během vykonstruovaného procesu s Píkou, jenž v něm byl odsouzen k trestu smrti a v červnu 1949 byl popraven, Mašínová stranickou legitimaci vrátila, čímž se zařadila na seznam třídních nepřátel.

Občanský průkaz Josefa Mašína byl vydán v září 1948Občanský průkaz Josefa Mašína byl vydán v září 1948Zdroj: Wikimedia Commons, Československé úřady, volné dílo

Ctirad Mašín absolvoval v roce 1948 záškodnický partyzánský kurs poděbradské pobočky Svazu brannosti, jenž měl komunistům pomoci vyškolit mladé vojenské kádry. V něm se podle svých pozdějších vzpomínek, zachycených Otou Rambouskem v knize Jenom ne strach, naučil používat ke zneškodňování nepřátelských hlídek nůž. Už tehdy prý počítal s tím, že získané znalosti a zkušenosti uplatní v boji proti komunistickému režimu, ne pro něj.

I přesto se ale i v nových poměrech pokusil o přijetí na vojenskou akademii, kde byl ale pro svůj třídní původ odmítnut. K tomu, aby se jeho obrácení proti novému násilnému režimu dovršilo, pak výrazně přispěl i způsob, jakým se komunisté snažili pošlapat památku jeho otce. „Najednou to nebyl válečný hrdina, ale buržoazní důstojník, typický představitel své třídy,“ vzpomínal Mašín. 

Odboj začíná

„Po roce 1948 se pomalu začalo ukazovat, jak to vlastně komunisté myslí. Šroub se utahoval pomalu, ale jistě. Třídní boj zuřil na všech frontách, i když na povrchu se vše zdálo být klidné,“ popisoval Ctirad Mašín atmosféru té doby v rukopise, který vyšel v roce 2010 knižně pod názvem Cesta na severozápad.

Komunistický teror se neustále stupňoval. V září 1949 byla zatčena Milada Horáková, významná poslankyně národně-socialistické strany a spoluvězenkyně matky obou bratrů z doby protektorátu. Také ona byla ve vykonstruovaném, procesu odsouzena spolu s dalšími k trestu smrti a přes četné žádosti předních světových osobností byla v červnu 1950 mimořádně trýznivým způsobem popravena. Počet zatčených z okruhu známých a přátel rodiny Mašínových neustále rostl. To vše v nich posilovalo touhu po odporu.

Milada Horáková před soudem
Nejhorší justiční vražda. Smrt Milady Horákové se dotkla Einsteina i Churchilla

Do odbojové skupiny, jíž v té době oba bratři utvořili, se zařadili Milan Paumer a Zbyněk Janata, kteří se s nimi znali ještě z války, a Václav Švéda, manžel majitelky statku v Lošanech, jenž se s nimi seznámil přes rodinu své ženy. Od prvních odbojových akcí (například házení výbušnin maskovaných jako uhlí do tendrů lokomotiv), přešla skupina rychle k získávání střelných zbraní. „Bez nich se nedá nic kloudného podniknout,“ vysvětlil Rambouskovi lakonicky Mašín.

Pokus odcizit zbraně z muzea v Poděbradech skončil neúspěchem, protože uloupené samopaly byly znehodnocené. Skupina je tedy musela zahodit. Nakonec se rozhodla obstarat si pokud možno co nejmodernější zbraně, jaké měl komunistický režim k dispozici, a řekla si, že tyto zbraně najde na stanicích SNB.

Střelba v Chlumci

K prvnímu přepadu policejní stanice došlo 13. září 1951 v Chlumci nad Cidlinou. Na cestu tam si Mašínové ještě s Paumerem najali taxikáře Eduarda Šulce, kterého před městem donutili vystoupit, s pistolemi v rukou ho odvedli do lesa a přivázali ke stromu. Šulcovým taxíkem potom dojeli před strážnici, Paumer zůstal ve voze a oba bratři zazvonili u dveří stanice s tím, že jdou ohlásit krádež. Otevřít jim přišel strážmistr Oldřich Kašík, jehož následovali do chodby budovy. Následoval první kontroverzní čin.

Fotografie z rekonstrukce přivázání Eduarda Šulce ke stromu nedaleko Chlumce nad CidlinouFotografie z rekonstrukce přivázání Eduarda Šulce ke stromu nedaleko Chlumce nad CidlinouZdroj: Se svolením Archívu bezpečnostních složek, Cesta na severozápad

Bezvýhradní obhájci veškeré činnosti skupiny, jako například dokumentární režisér Martin Vadas, v současnosti tvrdí, že Mašínové byli mimořádně ohleduplní, tolerantní a trpěliví a že šetřili zdraví i životy všech osob, které je neohrožovaly (citace pochází z Vadasova facebookového profilu z 10. září 2023). 

Historik Petr Zídek
Bratři Mašínové by metál dostat neměli, říká historik Petr Zídek

Už v případě prvního přepadení tahle charakteristika nesedí. Kašík je neohrožoval, byl k nim zády a připravoval se jim spíše pomoci. Ctirad Mašín ho ale v chodbě zezadu udeřil do hlavy železnou tyčí. K jeho překvapení se Kašík neskácel, začal se nemotorně otáčet a snažil se vytáhnout zbraň – dlužno dodat, že v té chvíli jednal v bezprostřední sebeobraně. Na to zareagoval Josef Mašín, který několikrát vystřelil a policistu zabil.

Střelba vyvolala rozruch, takže oba bratři upustili okamžitě od plánu stanici vyloupit, vrátili se do vozu a vyrazili na cestu zpátky do Prahy. V lese se je pokusil máváním zastavit taxikář Šulc, který se dokázal odvázat. Ten pak proto byl krátce v podezření, že s muži, kteří přepadli stanici, spolupracoval.

Nůž v Čelákovicích

Snad ještě odlidštěněji a chladněji proběhla další akce bratří Mašínů, přepad stanice SNB v Čelákovicích, k němuž došlo 28. září 1951. Protože bratři nechtěli zopakovat chybu z Chlumce, částečně změnili taktiku. Místo taxíku unesli sanitku zavolanou k předstírané nehodě, její osádku opět přivázali v lese ke stromům a tentokrát ji uspali chloroformem (oproti ztvárnění tohoto přepadu v tendenčním propagandistickém seriálu 30 případů majora Zemana ale nikoho ze sanitky nezabili). 

V Chlumci poté Ctirad Mašín na stanici SNB nahlásil nedalekou dopravní nehodu. Hlášení přijal strážmistr Jaroslav Honzátko, jenž k místu údajné nehody zamířil na kole. Tam byl odzbrojen a skupina, do níž patřil kromě Mašínů opět Paumer, se s policistou sanitkou vrátila na stanici. Paumer opět zůstal za volantem, Mašínové odvedli spoutaného Honzátka do služebny.

Oskar Hes, Adam Ernest a Jan Nedbal
Bratři jsou bravurně natočené drama o Mašínech. Mohli být ale odvážnější

„Byl to nepříjemný chlap, očividně s velkou zkušeností, který si nás bedlivě prohlížel. Bylo jasné, že jestli ho necháme jít, dá náš podrobný popis,“ vzpomínal později Ctirad Mašín.

Na dotaz, kde jsou zbraně, ukázal Honzátko neochotně zamčenou skříň, ale odemknout ji odmítl s tím, že klíče má náčelník stanice. Bratři ji proto povalili a prošlápli tenká prkna vzadu. Ze skříně získali několik pistolí a samopalů plus munici. Spoutaného strážmistra Ctirad Mašín uspal chloroformem a omámeného pak podřízl dýkou. Slovy to později popsal tak, že uplatnil zkušenosti ze záškodnického kurzu.

Ve filmu Bratři tento čin vlastně ukázán není, zmíněn je jen ex-post záběrem na omývání nože od krve, Ctirad Mašín jej však vždy líčil velmi chladně a odosobněně. Na otázky, zda nevidí problém v tom, že zabil spoutaného omámeného člověka, odpovídal, že omámení to Honzátkovi usnadnilo.

Případ pokladník

Ačkoli Mašínové podle svých pozdějších slov zvažovali i větší ozbrojené akce proti významnějším oporám režimu, například přepad estébáckého autobusu, nakonec je vyhodnotili jako neproveditelné a začali místo toho připravovat odchod z republiky. Do skupiny útěkářů však vzali i člověka z jiné odbojové skupiny Josefa Koutného, který byl zatčen a celý plán prozradil.

Skupinu proto u Mašínů doma překvapila Státní bezpečnost. Paumerovi s Janatou se ale podařilo přes půdu uniknout i s naprostou většinou zbraní (až na jeden granát) a Koutný usvědčoval pouze Ctirada Mašína, který nemluvil. Ctirad Mašín tak byl v srpnu 1952 odsouzen za přípravu opuštění republiky a nedovolené ozbrojování ke 2,5 roku vězení v jáchymovské věznici, ostatní zůstali na svobodě.

Josef Mašín se rozhodl získat pro další akce vyšší finanční částku. Za tím účelem spolu s Janatou a Švédou naplánoval přepad vozidla tehdejšího národního podniku Kovolis Hedvíkov, vozícího peníze na výplaty zaměstnanců.

Nejsmutnější je, že mise Mašínů vyšla do ztracena, říká režisér Tomáš Mašín
Proč soudit Mašíny příkře? Náš film je ukazuje v kontextu, říká Tomáš Mašín

K úspěšnému zastavení auta došlo 2. srpna 1952. Akce se zúčastnili Josef Mašín s Václavem Švédou, vůz stopl Mašín, který se představil jako příslušník Lidových milicí a žádal posádku, aby vystoupila. Osazenstvo vozu, v němž byla jedna žena, to udělala, ale jeden člen osádky, pokladník Josef Rošický, vytáhl na Mašína pistoli.

Ten se rozhodl pokladníka odzbrojit, protože situaci vyhodnotil tak, že muž nevystřelí. Došlo ve rvačce, ve které zkroutil Rošickému zbraň proti tělu a vystřelil. Výstřel muže zabil. „Když měl někdo v té době pistoli, byl to zatraceně dobře prověřený komunista. A když se potom rozhodl bránit státní majetek, kdy šlo stejně o podnik, který někomu ukradli, si o to celkem říkal,“ uvedl Mašín v dokumentu Martina Vadase.

Zbylou osádku poté se Švédou odvedli do hájku, kde lidi stlačili do tureckého sedu kolem stromků. Ze získaných peněz koupili vybavení do Švédovy rodiny a dva motocykly.

Noční střelba

Ctirad Mašín byl na amnestii propuštěn 20. června 1953, přičemž jeho přesvědčení, že je třeba proti komunistům bojovat všemi dostupnými prostředky, se ve vězení jenom utvrdilo. Následovalo další vymýšlení diverzních akcí, například vyhození do vzduchu Ústředního výboru KSČ nebo hlavního sídla StB v Praze v Bartolomějské ulici. Za tím účelem skupina odnesla z dolu Magda u Kutné Hory 100 kilogramů donaritu, ale od plánu upustila, když se Josef Mašín ocitl na několik týdnů ve vazbě.

Krvavá šmouha na zdi chodby stanice SNB v Chlumci nad Cidlinou v místě, kde se zhroutil Oldřich KašíkKrvavá šmouha na zdi chodby stanice SNB v Chlumci nad Cidlinou v místě, kde se zhroutil Oldřich KašíkZdroj: Se svolením Archívu bezpečnostních složek, repro Cesta na severozápad

Poslední odbojovou sabotážní akcí na československém území se tak stalo zapálení 17 stohů slámy u Kroměříže v noci ze 7. na 8. září 1953, což provedli Ctirad Mašín s Václavem Švédou. Ani to se neobešlo bez incidentu. Mašína při přemisťování od jednoho stohu k druhému předjela na kolech dvojice mužů, z nichž jeden byl hasič a současně člen Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti Jan Lecián. 

Část posádky po příjezdu do Bavorska. Zleva Libuše Cloudová, manželka Václava Uhlíka, zřejmě Walter Hora a Václav Uhlík se svými dětmi. Foto z výstavy na západočeské rozhledně Havran
Láska hory přenáší. V podomácku sestaveném tanku vyzrála na železnou oponu

„Co tady děláš? vyjel Lecián drze. Neřekl jsem ani popel, vytáhl bouchačku a prásk, prásk. Střelil jsem ho do hrudníku a do hlavy,“ popisoval později začátek incidentu Rambouskovi Mašín. Druhý muž se okamžitě vrhl do pole, Mašín po něm podle svých slov také dvakrát vystřelil, ale už ho nezasáhl. Lecián měl štěstí, protože oba zásahy přežil, přišel však o oko. V tomto případě ani jeden z mužů, kteří proti Ctiradu Mašínovi stáli, nebyl ozbrojen.

Mašínové pak uvažovali ještě o dalších akcích, včetně atentátu na Klementa Gottwalda nebo ministra obrany Alexeje Čepičku, žádný už ale nerealizovali a 2. října 1953 se spolu s Paumerem, Švédou a Janatou vydali na svůj mimořádně dobrodružný a odvážný útěk, který tvoří páteř filmu Bratři. Jejich činnost na československém území zůstává diskutabilní.

Jak se bratři Mašínové probojovali do Berlína:

Zdroj: Youtube