„Tohle je místo jako stvořené pro náš koncert," říkal před prvními tóny kultovního songu Půlnoční myš sedmdesátiletý saxofonista Vratislav Brabenec.

Celé čtvrteční večerní představení kapely, ve které ze širší původní sestavy už zbyl pouze klávesista a zpěvák Josef Janíček, a která se v září 1968 pojmenovala podle Zappovy písně Plastic People, se neslo v charakteristickém psychedelickém rozpoložení, k němuž dopomohly další léty prověřené pecky typu Moucha v ranním pivě, Spáč nebo TV idylka a vyvrcholilo „plastikovským opusem" Kanárek z alba Hovězí porážka.

Tuhle písničku jsme chtěli věnovat všem mrtvejm kanárům, teda našim kámošům, kteří nás v uplynulých letech opustili," podotkl Vratislav Brabenec, jenž se po chvilkovém přemlouvání společně se svými spoluhráči vrátil ještě jednou na pódium, aby společně přidali Podivuhodného manadrina z první studiové desky Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned (1975).

The Plastic People of The Universe zkrátka předvedli to, co od nich posluchači čekali, a díky tomu se dočkali zasloužených ovací… 

Přečtěte si také: Colours, den první. Čtyřdenní barevný rej začal. Sledovali jsme on-line

close Colours of Ostrava 2013. The Plastic People of the Universe. zoom_in

SEDÍCÍ LÍDR. Vratislav Brabenec, sedmdesátiletý saxofonista The Plastic People of The Universe, se kromě hraní ujal na Colours of Ostrava i role moderátora vystoupení legendární undergroundové kapely. Foto: Deník/Lukáš Kaboň


close zoom_in