Vážení čtenáří, přinášíme vám další díl pravidelného seriálu Deníku.
Naší snahou je poskytovat především seriózní zpravodajství z vašeho nejbližšího okolí, ale zároveň chceme do Deníku dávat také užitečné informace a zábavu. Dřisty fifejdskeho Ofila, které vystihují rázovitost našeho regionu pohledem svérázné postavy, by měly být právě jednou z těch věcí, které v Deníku pobaví. Další díl najdete vždy v sobotním tištěném vydání Deníku.
Musim předeslať, že se moja Ruža dala do teho nového roku tež předsevzeti, kere mě ni enem zaskočilo, ale moc potěšilo. Pravila mi totiž: „Vyznavam pravidlo, že raz v tydňu ma pořadny chlop smrděť pivem, rumem a cigaretlami. A tak ti davam na každy štvrtek volno. Iď se, kaj chceš!" Ale bylo ji isto jasne, že moje stopy povedu Na Upadnicu.
A tak zme včil ve štvrtek Na Upadnici seděli v tych mrazach namačkani kolem krba a spominali na nědavneho Silvestra. Co a jake kdo robil jednohubky a hlavně co kdo pil. „Ja něchapu, čemu se ludě na silvestra dycki ožeru a po pulnoci se raduju z noveho roka. Nikdo z nich něvi, co ho čeka. Esli něpřidě o robotu, esli mu kdosik blizki něumře…," pravil Lojzek, ale všeci zme ho okřikli, až idě s takimi řečami do řiti.
„Čemu to připominaš, či něviš, že pravě posledni den loňskeho roka umřel naš kamoš Vitek?!? To to musiš připominať?!" obul se do něho Juzek, kery navic loni na jaře pochoval svoju robku. Zachranil to majitel Upadnice Zdenek, kery zaved dišput indi a ku temu, co mame všeci radi ku pivu. „Spominam se, chlopi, na jedneho svojiho kolegu z branže. To bylo ešče za totača. Jeho mama robila v ostravskim pivovaře, no a tyn jeji synek, Viluš se menoval, převzal hospodu v centru Ostravy, kaj chodili fajnšmekři na radegast. Hospoda to byla sice zapluvana, ale tu nošovicku dvanastku tam měli fakt skvělu!
Jak řikam, slizali se tam pivni fajnšmekři skoro z cele Ostravy. Ale tyn Viluš zrobil nejvěči cypovinu na světě, když tam na přani svoji mamy zaved ostravar. Razem bylo po hospodě! Ztratila zakaznikuv a po třech rokach, bo stala uprostředka noveho sidlišťa, ju zburali, aji když předtym uvažovali, že z ni zrobja pivni skanzen," dal k dobru svoju zkušenost s pivem. „To se tak stava, když je obchodnik něcitlivy k přaňu svojich klientuv! A abysem pravdu řek, ty zje uplně stejny! Jak dluho už ti řikam, že mi šmakuje černa desitka kozel, a ty nic. Furt se kvuliva tobě musim kupovať lahvače," zaryl do Zdenka Jaryn.
„Něchapu, čemu by se měl kvuliva tvojimu zparchantělemu pivnimu jazyku Zdenek pořizovať novu pipu? Dyť to piju enem baby. A dobře viš, že sem žadna roba, až na staru Očadličku, něpachně," zastal se hospodskeho Jiřik.
„A zme u teho! Čemu mu kvuliva jeho pivni chuti nadavaš?! Ja se sice tež myslim, že je to pivni zparchantělost, ale proti gustu žadny dišput a každemu, co jeho jest, ni?! Spominam se, jak sem raz branil radka proti ostravaru a tehdy ešče existujicimu opavskemu Zlatovaru. Tvrdil sem, že ostravar a zlatovar su sladke jak cycek a že to je karamel zalety zimnu vodu. Bylo to v ostravskim pivovaře, kaj zme byli na exkurzi, a tak se tehdejši tamni sladek nasral a poslal do obchoda pro lahvače radegasta, ostravara a zlatovara. Pak zme koštovali pivo ze sklenek bez označeňa a hodnotili. Styděl sem se, že sem podle svoji chuti dal na prvni misto Zlatovar, na druhe Ostravar a až na třeti Radegast! To byla vtedy ostuda! Temu už se nikdy o pivě něhadam a piju to, co mi chutna," přiznal se ku štyrycet rokuv staremu pivnimu hřichu Lojzek.
Chlopi řvali smíchem nad jeho blbosťu, enem Jaryn se na Lojzka dival bez vysměchu a bylo viděť, že je mu za pomoc vděčny. To už se ale hrnul ku stolu Erďa a začal: „To v posledni den roku buši ve tři rano ožraly chlop na dveře svojiho bytu. Odevře mu nasrana roba a ječi: ,Včil se chodi dom, ty ožralo?!´ Chlop na to: ,Ti jebe? Sem se, kurva, přišel pro kytaru!´ Fajne, ni?!" Doma se temu frku aji přes to hrube slovo zasmjala aji Ruža.
Tuš bertě, nebo nechtě ležeť. Ofil
…a kdo chce, ať piše na ofil.ostrava@denik.cz.
