„Maluji. Věřím v malbu. Sbírám vizuální zážitky z každodenního života, z cest a z míst někde na hraně vášně. Mám potřebu zhmotnit svoje představy na plátno. V kresbě se naopak zaměřuji na detail a preciznost vedení linky, přiznávám v nich vliv tetováním a asijské tradiční kaligrafie…,“ i tak charakterizuje umělkyně svoji dosavadní tvorbu.

V jakém rozpoložení jsem vás nyní oslovil?

Oslovil jste mě v krásném momentě, kdy si užívám babí léto s mojí devítiměsíční dcerou Matyldou a manželem na Valašsku ve Vidči u Rožnova pod Radhoštěm a připravuji se na výstavu v Ostravě.

Jak se odvíjí váš tvůrčí život od našeho posledního povídání, které se odehrálo před časem na dálku, kdy jste byla na Bali v rámci indonéského stipendia?

Od pobytu na Bali se toho odehrálo opravdu hodně, doba covidu taky zamíchala s kartami a možnostmi výstav, například moje výstava ve Slezské galerii v Ostravě byla otevřena jen tři dny… V tento čas se mi velmi dobře tvořilo, vrátila jsem se k tématu svobody a volnosti, kde jsem tuto myšlenku měla zastoupenou symbolem ptáků a letu, tak jsem ji vtiskla do mých pláten. Pro výstavu v Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně, která byla na jaře loňského roku, jsem obrazy více ponořila do abstrakce, kde jsem řešila plynutí a spojení formou linie, jakoby cesty. Letos pro výstavu v Trutnově v galerii UFFO a olomouckou galerii Art Rubikon jsem tvořila obrazy s tématem vody, což je téma, se kterým pracuji už spoustu let. Fascinuje mě neustále.

Jak byste tedy charakterizovala svoji současnou uměleckou práci? Co v ní převládá? Je v ní pořád ona barevnost a „volnost"?

Určitě je. Výrazná barevná škála je pro mě typická a chci, ať obraz vyzařuje na diváky emoce. Momentálně tvořím sérii inspirovanou tématem oslav. Charakteristický rys této série je poukázat na světlejší stránku života, protože víme, že té temné je opravdu hodně a v umění je to časté téma. Proto mé obrazy přináší pozitivní reflexe. V sérii se zabývám tématem dynamiky a oslavy - je to univerzální vyjádření radosti a nadšení z toho, že jsme naživu. Oslava není statický stav, je to dynamická síla, která nás žene vpřed. Je to rytmické tlučení bubnu a spontánní výbuch smíchu mezi přáteli a hlavně setkávání s lidmi.

Chystáte aktuálně nějakou další výstavu?

Ano, 16. listopadu v ostravské ZAZA Galerii bude vernisáž, na kterou čtenáře srdečně zvu. Vystavím tam obrazy z posledních let a taky nejnovější opusy, na kterých pracuji právě na téma oslavy.

A co soukromí, prozradíte něco našim čtenářům…

To je taky jedna velká oslava. Začalo to svatbou a potom porodem. Po návratu z Bali jsem potkala svého budoucího manžela, kterého jsem tedy znala už před tím spoustu let. Přišel mě navštívit a pak to nabralo hezký spád. Po roce od svatby se nám narodila dcera. Díky ní jsem objevila nový rozměr lásky. Manžel je z polské Vratislavi, takže trávíme čas i tam. Osvojuji si polštinu a v Polsku mám také umělecké aktivity.

Změnil se váš pohled na život od dob vysokoškolských studií v Bratislavě?

Přirozeně se změnil. Myslím si, že každá etapa života má to svoje a snažím se je žít tak, že když se dívám zpětně, tak si říkám super. Naštěstí kamarádi z dob studií mi zůstali a jsem ráda, jak jsme se zformovali. Byly to hezké časy, plné práce v ateliérech a večírků. Teď se mi změnil pohled právě díky dceři, už vím, že už to není jen o mně, ale rozhodnutí, které dělám, jsou brány s ohledem na rodinu.