V soutěži šlo o to, co nejvíce se nechat inspirovat obrazem Josefa Istlera s názvem Postava z roku 1945, a tyto pocity přenést do not. Tedy, jen v některých případech. Kompozice se totiž sešly různé a rozhodně ne všechny byly do not zapisovatelné.

Lidé mohli své skladby posílat ve dvou kategoriích – do třiceti let a od třiceti let. Dva vítězové si pak mohli odnést celoroční vstupenku do galerie a exkluzivní publikaci české umělkyně Kateřiny Šedé. Vítěze určila odborná porota na základě hodnocení anonymních audionahrávek ve složení – hudební teoretik, kritik a pedagog Milan Bátor, dirigent a pedagog Jan Šrubař a hudební publicistka a muzikoložka Gabriela Stašová.

„Sešly se zajímavé akustické i elektronické kompozice. Pozitivně hodnotím stylovou pestrost, která se v soutěžních skladbách rozpíná od současné vážné a experimentální hudby až po prostorovou kompozici s odstíny konkrétní a filmové hudby. Oceňujeme, že se sešly nahrávky stylově různorodé, které ukazují potenciál a schopnost hledat,“ řekl k souboru poslaných nahrávek porotce Milan Bátor.

"V hudební soutěži vyhlášené Galerií výtvarného umění v Ostravě mě v podstatě nic nepřekvapilo. Při surreálnosti a avantgardě díla Postava od Josefa Istlera jsem nepředpokládala, že by se někdo mohl pokusit o prvoplánově líbivé dílo. Nahrávky, které dorazily, se pokoušejí jak o modernu čistě instrumentální, tak o noise až drone elektronické kompozice, které se mohou podobat také současnému severskému syrovému ambientu, navazujícímu často na žánry nejtemnější. Včetně používání samplů a zvuků „odjinud“.

Zatímco varhanní a klavírní skladby nám sdělují postupně vystavený děj, zmíněná elektronická díla pracují pouze s plochou a prostorem a někdy repetitivními útržky. Těžko říci, co má dnes větší hodnotu – kompozice zapsaná do not nebo atmosférická zvuková plocha plná odkazů a nuancí na temnotu světa, kterou sděluje i obraz? My jsme možná rozhodli poměrně jednotně, ale nutná diverzita umění se projevila i v této soutěži, což osobně považuji za kladné,“ zmínila svůj názor zase porotkyně Gabriela Stašová.

Výherkyní soutěže v kategorii do třiceti let se stala Barbora Polyxena Nowak se svou čtyřminutovou klavírní skladbou. „Jedná se o punktualistickou skladbu, variabilní, pracující s kontrasty a překvapujícími vpády. Práce je hudebně zajímavá, inspirující k přemýšlení a působivá,“ zhodnotil vítěznou skladbu porotce Jan Šrubař.

Vítězem soutěže v kategorii nad třicet let se stal Vít Baisa se svou čtyřminutovou skladbou pro varhany nazvanou Hommage à Jiří Šust. „Když jsem přemýšlel nad skladbou, vzpomněl jsem si na jedno zvláštní téma, které už dlouho nosím v hlavě. Je to vontský chorál z televizního seriálu Záhada hlavolamu z roku 1969. Melodie působí víceznačně, její autor Jiří Šust chtěl snad evokovat středověký chorál. Má tak podivné kouzlo, že nenavozuje jednoznačnou harmonickou interpretaci,“ popsal hudební inspiraci pro své vítězné dílo Vít Baisa.

Galerie výtvarného umění momentálně přemýšlí nad fyzickým ztvárněním vítězných kompozicí, které by byly propojeny přímo s obrazem Postava, které galerie ve svých sbírkách vlastní. Postava Josefa Istlera je ztvárněním poválečné, avšak stále temné doby, její surrealistické linie mohou značit neurčitost a nejistotu, kterou svá doba přinášela. Dalo by se říct, že tuto atmosféru splnili svými kompozicemi všichni soutěžní autoři.