Mnoho otázek najednou. Před pětadvaceti lety vzniklo v moravskoslezské metropoli Výtvarné centrum Chagall v Repinově ulici v Ostravě. U jeho zrodu stál Petr Pavliňák, galerista, kurátor, malíř a fotograf.

Právě u něho jsme hledali odpovědi nejenom na výše zmíněné otázky.

Jak vzpomínáte na rok 1990, kdy bylo otevřeno Výtvarné centrum Chagall?

Když jsme toho roku 9. září začínali, někteří lidé, dokonce i z řad výtvarníků, nevěřícně kroutili hlavami a pochybovali o tom, že by na pomyslných hranicích Moravské Ostravy a Přívozu mohlo vyrůst nějaké výtvarné centrum. Ale už na konci devadesátých let jsme provozovali celkem šestnáct galerií a to se odráželo i v množství realizovaných výstavních projektů, kterých bylo kolem osmdesáti ročně.

Čím si to vysvětlujete?

Po roce 1989 byl pochopitelně doslovný hlad po dílech autorů, z nichž někteří nemohli předtím zcela svobodně prezentovat svou tvorbu. A tak když se nám podařilo pořádat výstavy Jiřího Koláře, Olbrama Zoubka, Vladimíra Preclíka, Jana Kristoforiho, Milana Knížáka, Eduarda Ovčáčka, Jana Saudka, Kristiana Kodeta, Bohumila Eliáše, Vladimíra Komárka, Jiřího Šuhájka a mnoha a mnoha dalších, byla to vždy velká událost a zájem veřejnosti o jejich práce byl značný. Navíc se u nás konaly vedle výstav také koncerty, křtily se knihy prózy a poezie, pořádaly besedy, zájezdy za uměním, především na benátské bienále, ale také do Vídně, Londýna, Barcelony či Paříže. Cestu k nám si našli herečka Eva Vejmělková, zpěvačka Věra Špinarová, operní sólistka Eva Dřízgová-Jirušová, Janek Rokyta se souborem Technik, písničkáři Jarek Nohavica a Pepa Streichl či nezapomenutelný herec a recitátor Lubor Tokoš…

Nic ale netrvá věčně, přišla hospodářská recese. Jak jste jí čelil?

Jistěže nebylo jen posvícení. Minimálně dvakrát ročně jsem pokaždé uvažoval, že skončím s podnikáním v oblasti umění a začnu se věnovat úplně něčemu jinému. To byly krizové okamžiky, které se ne vždy lehce překonávaly a trvají dodnes. A do toho nám nejednou vyčítali především mladí alternativní autoři konceptualisté -, že jdeme po vyšlapaných komerčních cestičkách a bojíme se experimentu.

A sázíte skutečně spíše na komerci?

Samozřejmě že v soukromém podnikání se sází spíše na jistoty. Ale naše galerie se věnovala tvůrcům netradičních výtvarných postupů, jak tomu bylo v případě akce Graffiti Art. Mládí autoři byli zastoupeni také na třech ročnících Bienále české grafiky a mezinárodních výstavních projektech Výtvarné dotyky Visegrádské čtyřky a Grafické dotyky Visegrádské čtyřky, které jsme pořádali a byly reprízovány ve všech čtyřech zemích.

Určitě se ale dá předem komerčně odhadnout ve vaší výstavní dramaturgii, který autor přitáhne návštěvníky…

Určitě existují umělci, kteří přitahují velkou pozornost diváků, mají už své jméno ve výtvarném světě a o jejich díla je opravdu mimořádný zájem. To je sice pravda, ale jsou také výstavy, u nichž předpokládáme zájem pouze ze strany opravdových zájemců o výtvarné umění, a opak je pravda. Mohu tak jmenovat příklad z poslední doby. Až do konce roku u nás probíhá výstava Ostrava ve výtvarném umění, která přibližuje spíše tu Ostravu starou, industriální, a je až s podivem, jak velký zájem o ni je, zejména o obrazy, kdy dokonce mnohé už jsou prodány a skončily také v cizině.

Jako jeden z mála ostravských galeristů jste se udržel „nad vodou" a i vaše výstavy na příští rok, kdy nabízíte výstavy Adolfa Borna, Kamila Lhotáka, ale třeba i Františka Ringo Čecha, znějí lákavě. Máte nějaký recept na to, jak být úspěšný v obchodě s uměním v době tržní ekonomiky?

Pravda je, že Výtvarné centrum Chagall stále žije, ale musím také přiznat, že jsme už podstatně zredukovali prostory našich výstavních možností. Chcete ode mě slyšet recept? Galerista by měl umění rozumět, mít rád výtvarné umění, bedlivě by měl také sledovat výtvarné trendy doma, ale také v zahraničí a zejména obchod s uměním. Ale současně vymýšlet zajímavou dramaturgii pro svou výstavní síň a galerii, aby přitáhl nejenom diváky, ale i potencionální kupce obrazů, soch, skla a dalších artefaktů. Právě o to se snažím už čtvrt století a zatím to trochu vychází.

Jak strávíte letošní Vánoce?

Galerie sice na několik dnů osiří, ale i já potřebuji trochu vydechnout. S manželkou plníme přání vnukovi Martinovi k jeho osmnáctinám, který pojede s námi na skok do tepla za trochou exotiky, kterou si vybral. Tak snad se nám to vydaří.