Od vydání jeho předešlého alba In Our Nature v roce 2007 uplynulo dlouhých osm let, které José González kromě koncertování strávil i přípravou na nové cédéčko. „Původně jsem byl rozhodnutý, že se na Vestiges & Claws budu držet minimalistického stylu, který jsem představil na předchozích dvou albech. Jenže když jsem se pustil do samotného nahrávání, zjistil jsem, že většina skladeb zní mnohem lépe s přidanými kytarami, údernějšími bicími a doprovodnými vokály. Myslím, že jsem zvolil dobře, album je díky tomuhle přístupu mnohem zajímavější a různorodější," komentuje José Gonzáles.

Tradice protestsongů

Výsledkem je cédéčko, které je oproti těm předchozím méně striktní, méně puristické. Odkazuje na tradici protestsongů, hraje si s prvky excentrického folku, mísí monotónní groovy a rytmy, frustraci i optimismus.

José González na Vestiges & Claws ukazuje svou sebevědomou, zároveň však svobodnou a experimentující tvář.

„Natočit tohle album bez producenta bylo mým naprosto vědomým rozhodnutím. Chtěl jsem se tím vyhnout tomu, že výsledek bude moc vypulírovaný nebo naopak moc prvoplánově působivý. A navíc mě baví dělat si věci sám, mít absolutní kontrolu nad všemi uměleckými aspekty tvorby. V minulosti jsem se od producentů, se kterými jsem pracoval, naučil spoustu triků třeba práci s deformací zvuku nebo hru s intenzitou, která dokáže navodit příjemnější zvuk. Občas je mi vytýkáno, že má hudba je příliš zmatečná, nepřehledná, ale já ty současné přečištěné styly opravdu nemám v lásce. Spíš směřuju někam mezi Shuggie Otise a Simona & Garfunkela," vyznává se interpret.

Humanismus

Vestiges & Claws se z řady projektů, které má González dosud na kontě, vymyká tím, že je jeho prvním albem, které obsahuje výlučně původní skladby. Většina z nich se pak nějakým způsobem dotýká tématu civilizace, humanismu a solidarity.

„Nové album se točí kolem jedné tematické linie. Je to takový hudební detailní záběr na malinkou světlemodrou tečku uprostřed nehostinného ledového prostoru. Oslava toho, že tu vůbec jsme a do jisté míry pokus motivovat lidi, aby lépe porozuměli sami sobě a žili lepší život, aby naplno využili tu omezenou dobu, kterou tu mezi narozením a smrtí máme. A ještě jedna věc tentokrát jsem se nebál použít rýmy," uzavírá González s úsměvem. Foto: archiv Colours