Marcele Heříkové, ředitelce této společnosti, jsme položili několik otázek.
Můžete stručně charakterizovat vaši televizi?
Rádi bychom věřili, že je to sedm let stará holčička, je hodná, přívětivá a zabývá se rodinnými tématy a publicisticko–zpravodajskými příspěvky z regionu.
Spolupracujete i s jinými televizními stanicemi či redakcemi?
Spolupracujeme. Ukázková spolupráce je například s kolegy z Bohumína – měníme si zpravodajství, takže i v Bohumíně můžeme zvát diváka na koncerty, divadelní představení či do zoo a Ostravané zase mohou vidět jejich dobře zpracované příspěvky. Spolupracujeme také s Českou televizí, ale to spíše na akcích , jako je filmový festival TUR Ostrava, který pořádáme, a dobrou spolupráci máme s redakcí Moravskoslezského deníku.
Co je na vedení kabelové televize nejobtížnější?
Asi nebudu nijak originální, když v duchu doby řeknu, že sehnat peníze. Máte-li peníze, máte kvalitní redaktory, kameramany, střihače a můžete vyrábět kvalitně. Takže u nás často finance nahrazuje právě to nadšení, které v pěti lidech vyrobí pořad, pod nímž by v jiných televizích bylo podepsáno třeba dvacet lidí.
Jaký je mezi obyvateli Ostravy a okolí ohlas na vaše vysílání?
Zatím jsme zaznamenali převážně kladné reakce.
Stěžovali si někdy občané na něco, co jste odvysílali?
To snad ani ne, nejvíc stížností míří, nebo spíše mířilo k technické kvalitě vysílání, že někde nejde ten či onen kanál, že vypadává zvuk. To jsou ovšem věci zcela v kompetenci majitelů kabelových sítí, kteří sídlí v Praze, a my to ovlivnit nemůžeme.
Kdo je vaším zřizovatelem?
Zřizovatele nemáme, jsme soukromá společnost. Spolupracujeme s několika ostravskými radnicemi na základě smlouvy o dílo.
Koho si do studia zvete?
Obvyklí hosté se rekrutují především z ostravských institucí a podniků, zveme lékaře, umělce, pedagogy, vědce, ekology, zástupce Policie ČR, pro mladé maminky máme MIMI magazín. Prostor dáváme také politikům – tady se snažíme být co nejvyváženější.
Jaký je váš nejzajímavější zážitek z práce v televizi, na který ráda vzpomínáte?
Zavedli jsme rubriku, kdy občané mohou děkovat, komu chtějí. Přišla za námi krásná osmnáctiletá slečna poděkovat všem, kdo jí pomohli při dvouletém boji s rakovinou. A takových bylo rozhodně více…
Uvítala jste ve studiu i nějaké skutečně velké osobnosti?
Víte, někdy ty skutečně velké osobnosti, jak já to chápu, nemusejí být ty mediálně nejznámější, ale lidé moudří, kteří pomáhají ostatním. Například zahradnice paní Luňáčková, která vystrojila český strom pro Vatikán, napsala několik knih o květinových vazbách, pěstuje bonsaje, ovoce a zeleninu, cestuje po světě, kam ji zvou jako odbornici, a ještě se strará o vnoučata – a jen tak mimochodem vyrábí ze svého ovoce marmelády a likéry… A to je jí hodně přes sedmdesát. Kde na to bere čas, nechápu . Ale jestli se ptáte na ty známé, tak od premiéra až po expremiéra, přes psychiatra Jana Cimického, některé europoslance, známé umělce typu Bolka Polívky a mnohé další.
