Kateřina, jejíž otec (Jiří Chrobok) je v současné době špičkový pražský lékař a maminka (Naďa Chroboková) herečka, hrála prý odmalička na všechno, co vydávalo zvuk, ale jak sama s humorem sobě vlastním tvrdí, že to bylo asi nejčastěji na nervy…

Umělecké geny v rodině

„Máma studovala konzervatoř, ale mě nikdy do ničeho netlačila. Když viděla, že jsem blázen do hudby, pořídila mi první piano a plně mě podporovala. Táta je excelentní neurochirurg, má hudbu rád a hrozně mi fandí. To, že jsem si zvolila varhany a cembalo, bylo dílem osudu a jsem velmi šťastná, že se tak stalo," vzpomíná na své dětství KATTA.

Antikvariát Fiducia v Ostravě
Fiducia na červenec plánuje terénní přednášky, výlety i vernisáže fotek a obrazů

„Varhany mě vždycky svou zvukovou barevností fascinovaly. Jak říká jeden můj kamarád, mexický skladatel Felipe Juan Waller, je to vlastně nejstarší „synťák" na světě. Lidé, kteří nechodí na varhanní koncerty, znají většinou pouze ten monumentální zvuk varhanního pléna. Často ovšem neví, že toto „monstrum", ze kterého vám jde mráz po zádech, se v mžiku může pomocí nádherných flétnových rejstříků proměnit v éterickou vílu. Takových charakterů i různých bizarních zvukových barev mají varhany nespočet," glosuje KATTA své osobní vnímání varhan.

Přiznám se, že jsem vás před časem – při našem prvním rozhovoru - označil za nejkrásnější varhanici Evropy, což se v médiích ujalo… Pravda, velmi půvabná jste stále, ale změnilo vás nějak manželství, či především mateřství, kdy jste se stala maminkou dcery Aničky Marie…
Narození dítěte vám úplně zpřehází život naruby. Veškerý čas, který měl člověk pro sebe, musí najednou věnovat dítěti. Je to někdy energeticky náročné, ale v emoční rovině je to tak úžasné obohacení, že ani slovy nejde popsat. Jsem neskutečně šťastná, že tohle můžu prožívat.

Jak zvládáte sladit život aktivní umělkyně a šťastné mámy?
Ze začátku jsem se bála, abych to zvládla. Dřív jsem neměla žádné časové limity. Hrála jsem si doma i v kostele tak dlouho, jak jsem potřebovala nebo dokud jsem měla inspiraci. To teď samozřejmě vůbec není možné. Hrát mohu pouze pokud mám hlídání. Zároveň chci mít i dostatečný čas pro moji holčičku. Ze začátku to pro mě byla celkem výzva, skloubit to dohromady. Ale naučila jsem se tím být víc „tady a teď“ a maximálně využívat momentálního okamžiku, který mám k dispozici. Někdy mi to jde líp, někdy hůř.

Pavel Pernický
Pavel Pernický: Bez kultury bych si nedokázal představit život, je to nemožné

Jak se má Anička k světu - ubrala jste ze svých tvůrčích ambicí a nových projektů, anebo vám s mateřstvím narostla ještě „větší křídla“ pokud jde o hudební seberealizaci?
Hned tři měsíce po porodu jsem měla koncerty v Německu, které jsem nechtěla rušit, protože to byly významné příležitosti, naplánované dlouho dopředu a těšila jsem se na ně. Anička vše absolvovala se mnou a skvěle to zvládla. Bylo to samozřejmě i díky mému manželovi, který tam se mnou byl. Vzal ji dokonce na jeden koncert v kostele a natočil tam krátké video, kdy Anička při mém hraní začala „zpívat“ a usmívala se. Úplně mě to dojalo, když jsem to viděla. Myslím, že je důležité nepřestat dělat dál věci, které mě naplňují. Jsem pak šťastná a to se přenáší i na dítě. O to víc si pak užíváme společné chvilky.

Co chystáte nového pro posluchače?
Momentálně natáčím dvě autorské desky. Oslovila mě berlínská skladatelka a producentka Emika, abych se stala jedním z umělců pro její nově vznikající label s experimentální hudbou. Je to pro mě příležitost, aby se moje hudba dostala zase do úplně jiného kontextu, což je skvělé. Druhá deska vyjde u Suprahonu a budou na ní mé nové duchovní skladby. Jinak mé koncerty, které měly být v létě, se přesunuly. Začínám v polovině srpna koncertem v německém opatství u Kolína nad Rýnem a tady u nás 27. srpna v chrámu svaté Barbory v Kutné hoře s Jurou Pavlicou & Hraďišťanem. A také věřím, že v budoucnu vystoupím na svém rodném Ostravsku.

Poslední klapka snímku Ženská pomsta padla v červnu v Beskydech. Na snímku zleva Mahulena Bočanová, Eva Vejmělková a Jana Paulová.
Ženská pomsta je natočena. Poslední klapka padla v Beskydech