Ať je ekonomická krize, či nikoliv, zřejmě v každé době platí a platit bude, že nákup uměleckých děl je jedna ze zaručeně optimálních možností, jak výhodně uložit peníze. To vědí i galeristé. V této souvislosti jsme se obrátili na jednoho z nich, Petra Pavliňáka z ostravského Výtvarného centra Chagall.

Pokud vím, už více než čtvrť století se pohybujete ve výtvarném světě a obchodě s uměním. Jaká je současná situace v tomto směru u nás? Které obrazy, grafiky či plastiky jsou nyní nejžádanější?

I když nemám tak detailní přehled o všech větších výtvarných aukcích u nás, mnohých se občas zúčastňuji. Obecně lze říci, že dlouhodobý zájem projevují sběratelé umění o dílo Josefa Šímy, Emila Filly či Josefa Čapka. Stálá poptávka je o fotografie Františka Drtikola, skvosty českých surrealistů Jindřicha Štýrského a jeho ženy Toyen a v posledních letech zase prudce stoupl zájem o Jana Zrzavého. Ale těch umělců je daleko více.

Přizpůsobujete se tomuto trendu i vy sám coby galerista?

Pochopitelně že zase až takové finanční možnosti nemáme, abychom si mohli dovolit pořádat každoročně výstavy právě výše zmíněných umělců. Ale myslím si, že jsme se v našem výtvarném centru rozhodli jít cestou prezentace kvalitních děl, což se nám vyplácí. Připomenul bych v této souvislosti velmi úspěšnou výstavu na začátku letošního roku nazvanou Mařák a Mařákovci ze soukromých sbírek, kterou jsme upořádali ve spolupráci s Janem Světlíkem, mecenášem umění a generálním ředitelem a předsedou představenstva a. s. Vítkovice, kdy veřejnost projevila obrovský zájem o obrazy nejenom Júlia Mařáka, ale také Antonína Slavíčka, Aloise Kalvody, Františka Kavana a dalších autorů.

Ano, ale žijeme v „chudším" Moravskoslezském kraji, kde žije sice řada sběratelů umění z řad podnikatelů, lékařů, právníků či dalších movitějších lidí, ale k vám do výstavních síní přicházejí zájemci, kteří si nemohou dovolit utratit statisíce za obraz Antonína Slavíčka…

Ano, souhlasím, ale ne všechna díla musejí stát hodně peněz a přitom mají nejenom trvalou uměleckou hodnotu. Příkladem je naše současná výstava malíře a grafika Oty Janečka (1919 až 1996), která se koná až do 25. června, a mohu říci, že zájem sběratelů o jeho obrazy je obrovský, a nemohu říci, že by byly až zase tak finančně nedostupné. Stejnou zkušenost jsme měli i na předcházející výstavě s grafickou tvorbou Františka Tichého (1896 až 1961).

Chcete v této výstavní dramaturgii pokračovat i nadále?

Už 26. června zahajujeme výstavu s názvem České ateliérové sklo, na níž budou prezentována skutečně špičková díla našich světově proslulých sklářů,jako například Jiřího Šuhájka, Ronyho Plesla, Bořka Šípka či předčasně zesnulého Bohumila Eliáše staršího, ale také jeho syna Bohumila a dalších autorů. A ve spolupráci se sympoziem Smalt Art Vítkovice a panem Janem Světlíkem vystavíme i některá díla autorů, kteří se sympozia zúčastnili, nebude mezi nimi chybět například František Hodonský.

Hovoříme pořád o špičkových, mnohdy světově proslulých tvůrcích. A co zdejší malíři, sochaři, grafici či fotografové, je o jejich dílo zájem, pokud jde o jeho prodej?

Určitě. Uvedu vám příklad, možná trošku z jiného soudku. Květoslav Kubala (1928 až 2011), skvělý fotoreportér předchůdce Deníku Nové svobody a Svobody pořídil za svůj život neopakovatelné fotografie Ostravy a jejích obyvatel. Vydali jsme dvě knihy jeho úžasných snímku- Mizející Ostrava I a II. A víte, jaký byl a je o ně obrovský zájem, takže si myslím, že tvorba zdejších autorů do výstavních síní určitě patří a nikdy jsem ji neodmítal.