Ema to měla zpočátku se svými kolegy těžké, zvlášť Jan v podání Stanislava Majera se nechtěl smířit s tím, že jim bude šéfovat. Teď se ale zdá, že budou nakonec kamarádi.
Ano, Ema se už cítí lépe. Myslím, že když se děj seriálu oprostil od gender rozbrojů, tým vytvořil schopnou synergii, potřebnou k tomu důležitějšímu, tedy k řešení případů.
Co musí mít žena v povaze, aby takovou věc ustála, aby ji muži začali vnímat jako jejich nadřízenou?
Těžko říct. Já osobně spíš cítím, co skutečně nepomáhá, a to je agrese v jakékoliv formě. Někdy stačí prostě jen nechat věci plynout, a ať se každý popasuje se svým problémem sám. Já jsem zvolila taktiku neúčastnit se jejich bojů, jít si za svým a počkat, jestli se pánové chytnou. A aspoň tady v seriálu to vyšlo.
Mohla jste v tomto směru při ztvárnění Emy čerpat i ze svých osobních zážitků či zkušeností?
Herec vždycky čerpá ze svých vlastních zkušeností, nebo minimálně z toho, co někde vypozoroval. Ale já osobně musím říct, že jsem se s tímto způsobem tlaku úplně nesetkala. Tady jsem tomu tématu byla nejblíž, byla to pro mě zajímavá zkušenost.
Natáčení seriálu Místo zločinu Ostrava:
Fotogalerie: Natáčení 7. dílu Místo zločinu Ostrava
Dokázala byste si sama sebe představit jako policistku? Měla byste pro toto povolání povahu, nervy, potřebné nasazení?
Ne. Absolutně a vůbec. Myslím, že nemám jedinou vlastnost, kterou by policista měl mít.
Vybavil se vám při čtení scénáře nějaký případ, který jste zaznamenala už dřív?
Velmi málo se orientuju v tom, co se děje za zločiny. Takže spíše ne.
Zažila jste při natáčení nějakou mezní situaci, kdy s vámi něco hodně otřáslo?
Dotklo se mě, když jsem viděla dívčí tvář znetvořenou kyselinou. Tyto druhy útoků na ženy, které se dějí po celém světě, myslím, že čistě z malicherných důvodů msty, mi připadají opravdu odporné. Ale každý zločin je odporný. Vždy mě skličuje pocit, že člověk, který ubližuje, jako by ubližoval sám sobě. A vlastně ani ne jako by.
Někteří diváci dost řeší pražskou mluvu herců, jiní ale zase kvitují, že se v seriálu nemluví ostravštinou. Co s tím? Jak se na to díváte?
Já sama jsem zvolila cestu spisovné mluvy. Mluvit pražsky by mi v Ostravě vůbec nešlo přes hubu. A vytvořit reálný ostravský dialekt je i pro Ostravana těžké. Většinou to působí spíše směšně. Nádhernou ostravštinu předvedl v jednom z dílů Miloslav Čížek, to byla radost poslouchat. Ale umí to skutečně málokdo. Myslím, že můžeme být rádi, že je to takhle a že ostravštinu my, kteří ji neumíme nehanobíme.
Sama z Ostravy pocházíte. Bylo pro vás díky tomu natáčení v něčem jiné, než kdyby se seriál odehrával někde jinde?
Jednou z největších motivací vstoupit do projektu bylo právě jeho umístění v Ostravě. Původně byl název Místo činu Ostrava a Ostrava je mým skutečným místem činu, místem narození, dětství a dospívání. Ráda jsem se vracela na místa, která znám. Ostrava je pro mě důležitá a doufám, že jsme její náladu alespoň částečně zachytili.
Máte vlastně ráda detektivky? Ať už filmové, knižní, české, zahraniční…
Musím se přiznat, že já osobně nejsem divákem detektivek. Jsem žena, a proto se orientuju spíše na vztahové děje, vlastně i když se koukám na detetktivku. Ale rozhodně je to žánr, který by se dal přeložit do touhy hledat viníka, akorát já ho spíše hledám v sobě.
Co dalšího připravujete? Čeká vás něco nového i na jevišti?
Teď točím film s Olmem Omerzuem, pak mě čeká seriál Petra Kolečka Chataři. A možná vstoupím do jednoho krásného letního divadelního projektu. Ale to je ještě v plenkách.
