I vzhledem k jeho vztahu k literatuře a textařské tvorbě je proto logické, že se stal jedním z patronů Mezinárodního týdne čtení, jehož organizátory jsou Celé Česko čte dětem a Cała Polska Czyta Dzieciom.

„Četl jsem svým dětem, když byly malé, a čtu i teď své vnučce. Baví mě to a mám to za odměnu, když mě k ní pustí,“ říká Nohavica v rozhovoru pro Deník.

Patříte k osobnostem, které podporují akci Celé Česko čte dětem. V čem vidíte její přínos?
Rodiče a děti tráví společný čas nad knížkou. To je přeci skvělý nápad. Prospívá to dítěti, rodiči, ale i jejich vztahu. Navíc je to zábavné a stojí to tak málo – trochu času.

Četli i vám rodiče, když jste byl malé dítě?
Ano. Hlavně máma, ale také hulvácká babička. Já se ale brzy naučil číst sám.

V kolika?
Radši o tom ani nemluvme, aby to neznělo moc vychloubačně. Řekněme, že dost brzo.

Myslíte, že to mělo vliv na váš budoucí vztah k literatuře a na skládání textů písní?
Myslíte to čtení rodičů? Určitě. Ale nejen to. Všecko je v životě různě propojené.

close zoom_in Jakou knížku jste měl v dětství nejraději?
Dětství je dlouhé období, těch knih bylo více. Řekněme od raných pohádek Boženy Němcové přes Říhovu Dětskou encyklopedii až k Erbenově Kytici a Foglarovým Rychlým šípům…

Váš blízký vztah k literatuře dokládá i to, že jste studoval střední knihovnickou školu. Věnoval byste se tomuto oboru, kdyby se z vás nestal úspěšný písničkář? Kde byste asi pracoval, kdyby to zkrátka nevyšlo s kytarou nebo heligonkou?
Co na to říct? Nevím. Je možné, že bych dnes v ostravské městské knihovně u Sýkorova mostu seděl nahoře ve studovně a pomáhal študákům při googlování.

A co vy sám jako otec – četl jste po večerech Lence a Kubovi před spaním? Nebo teď jako děda své vnučce?
Četl. A čtu i vnučce. Baví mě to a mám to za odměnu, když mě k ní pustí.

Neusnul jste u toho čtení dříve než oni? Mně se to občas při čtení dceři stává…
Ne. To si nesmíte vybírat odborníky doporučované ušlechtilé knížky, které nikoho nebaví.

Jaká knížka vám právě teď leží na nočním stolku?
Zprava jedna, zleva tři, za hlavou kupa. Ale čtu teď Kosíkovu Českou inteligenci a dočítám komiks Incal. Já to mám hodně pestré.

A od které jste se nemohl v poslední době odtrhnout a musel jste ji přečíst na jeden zátah? Jsou nějaké takové?
Naposledy to byla knížka s názvem HHhH. Román o heydrichiádě. Skvělé.

Vaše textařská tvorba je velmi bohatá, nezkoušel jste někdy napsat i nějakou pohádku pro nejmenší?
Mám čtyři hotové. O dvou zajících, Huňáči a Fuňáči.

Neuvažujete, že byste se dal třeba i do psaní povídek nebo rovnou románu?
Román se musí vysedět. To já tak neumím.

Pojďme od literatury k muzice. Co vlastně teď děláte, na čem pracujete?
Odpočívám a chystám se na věci příští. Nezlobte se, že víc neprozradím.

Vaše velké prosincové koncerty v Ostravě měly ohromný úspěch. Zkuste aspoň naznačit, kdy a kde vás budou moci vaši příznivci zase vidět a slyšet naživo…
Příští rok zase vyjedu.

A co aspoň nějaká další deska nebo DVD?
To si pište. Písní není nikdy dost. Hlavně musí být ale dobré. Takže pomalu.

close zoom_in BOLEK POLÍVKA: Byl jsem u toho, když vznikaly pohádky, říká Bolek Polívka

Český Těšín – Herec Bolek Polívka, který byl jedním z patronů včerejšího zahájení Mezinárodního týdne čtení dětem, byl dobře naladěn. V kavárně Noiva, kde proběhlo slavnostní zahájení, diskutoval se známými a žertoval tak, jak ho všichni známe. A protože i on je otcem malých dětí, zeptali jsme se ho, zda naplňuje motto této akce a čte svým dětem.

„Snažím se o to. To znamená, že dětem čtu, když jsemvečer doma. Což, bohužel, není tak často, jak bych chtěl,“ říká. Nicméně prozradil, že v jeho rodině se četlo nepředstíraně. „Znamená to, že opravdu čteme,“ zdůraznil Polívka.

Čtení a vyprávění pohádek plynou jednak z jeho povolání, ale základ prý měl v rodině. Tatínek mi pohádky nečetl, ale vyprávěl. Já si vždycky vymyslel nějaké zvíře, třeba mloka a orangutana, a on mi vyprávěl pohádku O mlokovi a orangutanovi, kterou v té chvíli vymyslel. Já byl vlastně u zrodu těch pohádek,“ říká s úsměvem známý herec.

Čtení pohádek malé dceři čeká i Petra Šišku. „Četl jsem už první dceři, které je už šestnáct let, ale i přesto se ji snažím literaturou zaujmout,“ říká známý moderátor a rocker.

A za pár měsíců si vše zopakuje. „Druhé dceři je rok a půl, a proto mě čtení pohádek opět čeká. Moc se na to těším. Počítám, že tak za rok se do toho pustím. Zatím je to tak na prohlížení obrázků a omalovánek,“ prozradil Petr Šiška.

Ne na všechny děti ale rodiče po této stránce dbají. Například devítiletá Dorota Jilíková se svěřila, že jí rodiče pohádky nečtou. „Proč? Říkají, že nemají čas,“ řekla školačka z Karviné.

To její kamarádka Barbora Kohnová se má lépe. „Když rodičům řeknu, tak mi pohádku přečtou. Kterou mám nejraději?…“ Zrovna si nemohla na tu svou nejoblíbenější vzpomenout.

TOMÁŠ JANUSZEK