Samotný příběh je téměř banální: android, jeden z robotů, kteří při výrobě seriálu nahrazují živé herce, projeví emoce. Protože jde o ženu, zamiluje se do ní, tedy do robota, mladý začínající scenárista.

Jelikož se robot chová jinak, než tvůrci umělých bytostí očekávají, je konstatována porucha a nařízeno rozebrání, vymazání paměti a restart pro znovupoužití. Zamilovaný scenárista ženu-robota unese, aby zabránil zničení svého snu – sám totiž začal natáčet vlastní příběh, ve kterém milovaného androida obsadil do hlavní role.

Slabinou hry je předvídatelnost děje, silnou stránkou jsou herecké příležitosti, a textu nelze upřít vtip. Režisér Filip Nuckolls dává maximální prostor hercům. Ti mu důvěru oplácejí výbornými výkony.

Potlesk pro Andreu Mohylovou
V hlavní roli Jackie neboli robota JCF 31333 vystupuje Andrea Mohylová. Těží z řemeslně výborně zvládnutého hereckého střihu mezi chováním naprogramovaného stroje a bytostí s umělou inteligencí, která projevuje schopnost vlastního prožitku a citu.

Jejího partnera Adama Trainsmithe při premiéře ztvárnil Ondřej Brett. Jeho Adam by mohl být komičtější postavou. Snad si herec ještě dá práci s využitím všech možností, které text nabízí.

Velmi výraznou postavu vytváří Renáta Klemensová jako Prim, členka televizního inscenačního týmu. Dialogy mezi ní a postavou stárnoucího, unaveného a poněkud zneuznalého bývalého filmového režiséra Chandlera Tatea, kterého s citem pro valéry postavy hraje Jan Fišar, odhalují zákulisí odlidštěné televizní tvorby.

V postavě Trudi, lesbické partnerky Prim, má bohužel málo hereckých možností Gabriela Mikulková. Výborně ztvárňuje postavu bezcitné oblastní ředitelky Carly Peperbloomové Pavlína Kafková. Totéž platí o Františku Večeřovi v roli Marmiona, mluvčího zdravotně těžce postiženého majitele továrny na roboty i majitele televizního studia Lectera Trainsmithe.

Toho s mimořádným vkusem a citem pro komický rozměr postavy hraje Miroslav Rataj. Režisér Filip Nuckolls v závěru hry dává prostor vlastní vizi vyznění příběhu.

Nic proti tomu, bohužel však právě způsob, jakým se rozhodl dopovědět příběh Jackie a Adama Trainsmithe, je ze všeho nejpředvídatelnější a jistou banalitu, kterou v sobě Ayckbournův text obsahuje, ještě umocňuje. To však nic nemění na faktu, že Národní divadlo moravskoslezské má díky hře Něco v ní je na repertoáru další komedii zaručující dobrou zábavu.

LADISLAV VRCHOVSKÝ