V Ostravě Richardem III. 

Ostravští milovníci divadla si ho mohou pamatovat v titulní roli představení Richarda III. v rámci Letních shakespearovských slavností z roku 2008 na Slezskoostravském hradě, které sám také režíroval se souborem Lidového divadla v Krakově. Jerzy Stuhr se v Krakově narodil, dlouho ve výše zmíněném divadle působil, stejně jako na tamní vysoké umělecké škole, nějaký čas zastával také funkci rektora.

Jerzy Stuhr poskytl tehdy Moravskoslezskému deníku exkluzivní rozhovor právě autorovi těchto řádků, z něhož podstatnou část nyní přinášíme jako vzpomínku na uznávaného umělce nejenom v Polsku, ale v řadě zemí světa, Českou republiku v to nevyjímaje. Připomeňme jen, že napsal scénáře a také režíroval snímky jako například Velké zvíře, Soupis cizoložnic, Počasí na zítra, Týden ze života muže, Hrdina roku a další.

Oblíbil jste si postavu Josefa Švejka, kterou jste si také zahrál. Jaký máte vztah k České republice?

Je to zvláštní, ale můj pradědeček se narodil hned za Mikulovem v první tamní vesnici na rakouské straně. Mám rád český humor. A to filozofické rozpětí se pohybuje v mém případě někde od Švejka až po Kafku. V České republice se cítím také dobře pro to, že zde měly úspěch mé filmy.

Jste hercem, scenáristou, režisérem, ale také rektorem vysoké umělecké školy. Co preferujete ve své tvůrčí práci?

To už jste si odpověděl. Opravdu tvůrčí práci. Jednou jako herec, podruhé coby scenárista, jindy zase jako režisér…

Není v tom přece jenom trochu rozpolcenosti, v pondělí režírovat, v úterý hrát a ve středu třeba vyučovat?

Nikoliv. Když mě něco velmi silně inspiruje a najdu si téma, řeknu si, aha, to by mohl být film, anebo divadelní představení či televizní snímek. A od tohoto okamžiku se odvíjí moje myšlení a úvahy, co by z toho určitého nápadu mohlo vzniknout. A navíc odjakživa mě láká autorský film, to znamená, že sám napíši scénář, taky si to zrežíruji a zahraji třeba jednu z hlavních rolí. Toto si prosazuji také v divadle, což je příklad Shakespearova Richarda III., kde hraji titulní postavu a představení režíruji. A pokud jde o film, raději si sám píši scénáře a nehraji v historických filmech a dobových kostýmech.

Během své dosavadní umělecké kariéry jste vytvořil desítky komediálních, ale také tragických postav. Jaký je Jerzy Stuhr v soukromí?

Je to velice proměnlivé. Už jsem to řekl, že moje povaha osciluje mezi jednou mou filmovou postavou Josefem K. a Švejkem. Stejně na mě dopadá strach Josefa K., tak bizarní humor Švejkův. Ale pravda je, že komedie je pro mě relaxace.

Jste rovněž pedagogem, dokonce rektorem vysoké umělecké školy v Krakově. Jak se cítíte v této roli?

Domnívám se, že je to jedna z nejužitečnějších věcí, kterou jsem doposud v životě dělal. Jako herec se mohu zmýlit v tom, že jednou mi to na jevišti vyjde, ale podruhé třeba vůbec ne, ale ve škole se nemohu zmýlit. Jsou zde mladí lidé, kteří vás berou vážně a když jim vykládáte určitá moudra, tak oni je berou vážně a nesmíte je zklamat, což si uvědomíte ještě po letech. Vyžaduje to obrovskou energii, kterou jim musím předat, aniž bych je o něco připravil. Tam musí být z mé strany opravdovost, pokora, ale i maximální nasazení. Proto je stále těžší tato pedagogická profese.

Váš život je spojený z Krakovem…

Ano, tam jsem se narodil, nikdy jsem toto město neopustil, absolvoval jsem v něm vysokoškolská filologická studia na Jagelonské univerzitě, divadlo, to vše je pro mě Krakov. To město mě vychovalo, připravilo mi, jako herci, nejkrásnější zážitky, neboť moje mládí v sedmdesátých letech ve Starém Teatru, to bylo panečku něco. Mohl jsem hrát v představeních, které režíroval Andrzej Wajda či Konrad Swinarski, anebo pan profesor Jarocki, můj pedagog ze školy. To všechno mělo na mě obrovský vliv. Samozřejmě, že jsem se později vydal na svoji vlastní uměleckou dráhu, ale právě těm výše zmíněným pánům jsem vděčný za mnohé.

Jak se vám hraje ve filmech zahraniční provenience? 

Je to velmi proměnlivé. Ale když hraji v cizí koprodukci, nemám tak svazující pocit odpovědnosti, jako když sám píši scénář a film režíruji. Před časem jsem mluvil na jedné konferenci s herečkou Liv Ullmanovou. A přímo jsem vyprovokoval diskusi na téma o tom, že v cizím jazyce je mnohdy velmi obtížné vyjádřit své pocity. A dokonce mi řekla, že je jí velmi líto, že celý život musela říkat větu Miluji tě ve švédštině a nikoliv ve svém rodném jazyce – norštině.

Nemáte někdy nutkání radit režisérovi jako herec?

Nikoliv, jsem poslušný herec, pokud jde o film, ale pokud jde o divadlo, tam je to jiné, tam je čas na diskusi.

Se Shakespearem máte už své zkušenosti…

Hrál jsem Hamleta, což považuji za nejgeniálnější hru, nastudoval jsem také Zkrocení zlé ženy, hraji Richarda III. Účinkoval jsem ve Veselých paničkách windsorských, ale také v dalších hrách tohoto klasika a doufám, že naše ostravská představení budou přijata diváky co možná nejlépe.

MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT:

Vycházející hvězda Divadla Mír Marie Anna Kupcová: Štěpán Kozub mi říká Ksichte

Hostem podcastu Ostravské ozvěny byla herečka Marie Anna Kupcová | Video: Deník/Kateřina Součková