Pro činohru Národního divadla moravskoslezského přepsal rozsáhlé dílo do jevištní podoby dramatik Tomáš Vůjtek, režie se ujal Janusz Klimsza. Hlavní roli Lojzka, který „umí létat a rozmlouvá s mrtvými“ a který příběh ze svého pohledu vypráví, svěřil režisér Robertu Fintovi.
„Lojzek se narodil uprostřed fotbalového zápasu v roce 1928 (zrovna když padnul rozhodující gól). Otec Lapáček byl jednatelem fotbalového klubu. Stejně jako Filipův otec se Bohumil Lapáček dal za války k Němcům, románový Lojzek se stal dokonce členem Hitlerjugend a byl povolán do zbraně. Po válce se snažil přežít i dobu budování komunismu po boku své lásky, přesvědčené soudružky Anky, díky níž přešel Lojzek na tu správnou stranu. Desítky let sledujeme osudy rodiny i sousedů Lapáčkových, hráčů fotbalového mančaftu. Ostravu líčí příběh jako město magické a Lojzek diváky provede osobitým způsobem jeho dějinami. Podává svědectví pozoruhodné i poučné zároveň,“ nastínil příběh Tomáš Vůjtek.
Novinář a spisovatel Ota Filip stvořil Lojzka ve své hlavě už na samotce ostravského vězení, kam se dostal poté, co napsal a komunistickým pohlavárům odeslal protestní list k prvnímu výročí sovětské okupace Československa v srpnu 1969. V roce 1970 byl Ota Filip odsouzen. Po návratu z vězení příběh během dvou měsíců hodil na papír a v obavě z domovní prohlídky odeslal tajně svým německým přátelům. V Německu vyšel román ve dvou dílech v letech 1972 a 1974, u nás nejprve v samizdatu v roce 1974. České nakladatelství v 70. letech knihu především s ohledem na „závadnou“ osobu autora odmítlo. Vyšla až v roce 1994 krátce poté, co Česká televize natočila seriál, ten se ale nedočkal repríz. Dnes patří svérázné vyprávění Lojzka Lapáčka o dějinách Ostravy 20. století k neprávem polozapomenutým dílům.
