„Vždycky jsem si myslel, že budu rockerem v kapele. Takže jsem vystudoval – vedle gymnázia – Lidovou konzervatoř, hru na kytaru, samozřejmě v Ostravě, kde jsem se v říjnu roku 1969 narodil. A taky jsem uvažoval o tom, že bych mohl tento obor učit, ale vzhledem ke svému hudebnímu zaměření beatníka a rockera jsem tuto myšlenku brzy opustil, protože na lidové konzervatoři se učila především hra na klasickou kytaru,“ vzpomíná na své začátky David Beránek.

Kabel plus škola života

V té době se už začal pohybovat v prostředích, kde pracovali jeho rodiče. Maminka léta v dnešním Domě kultury města Ostravy (dříve Dům kultury pracujících Vítkovic) a tatínek v tehdejším Československém rozhlase Ostrava.

„Takže umění a kultura mě začaly přitahovat. Snažil jsem se i psát, přišel rok 1989 a začala se otvírat řada možností. Zkusil jsem si to nejprve jako pomocná síla v rozhlase, později v několika novinách. Jedním z nich byl časopis ForMen, což bylo takové lehké erotické čtení pro pány.“ Ale jak sám říká, školou života se pro něho stalo působení v tehdejší akciové společnosti Kabel Plus.

„A právě novinář Zdeněk Havlena mi dal šanci, že jsem v ní mohl dělat redaktora. Od psaní drobných zpráv jsem se pomalu učil pracovat s kamerou, střihat natočené materiály, začít natáčet hudební klipy podle vlastní fantazie. Za pochodu jsem se stal dramaturgem a dokonce jsem i drobně režíroval, takže zlatá devadesátá léta,“ vzpomíná David Beránek.

Tvorba videoklipů

Nabyté zkušenosti dokonale David Beránek využil, když začal natáčet s pražskými kapelami, které do Ostravy přijížděly. Všimli si ho také v hlavním městě a začala další významná etapa v jeho životě. Šanci David nepromarnil. Důkazem toho jsou na jeho kontě tři stovky videoklipů či hudebních dokumentů.

„Jsem docela pyšný na to, že jsem nositelem Českého slavíka za klip roku 2003 skupiny Kabát Dole v dole. Samozřejmě, že mě potěšily nominace na Cenu česká Grammy a Anděl,“ říká skromně David Beránek. Má za sebou už léta spolupráce, nejenom s Českou televizí, ale i soukromými televizními stanicemi.

Rád a s vděčností vzpomíná na spolupráci s Jarkem Nohavicou, Petrem Šiškou, Ewou Farnou, skupinou Kabát, Mekym Žbirkou, Petrem Mukem, Lenkou Filipovou a mnoha dalšími, včetně známých herců. V současné době pracuje také pro Státní operu Praha, kde režíruje a natáčí přenosy jednotlivých představení.

„Snažím se být v jednom kole, neustrnout. Stále něco nového vymýšlím, dopředu mě popohání zvláštní tvůrčí neklid,“ vyznal se David Beránek při našem nedávném ostravském setkání.

A nutno přiznat, že tento neklid je inspirující a krásně „nakažlivý“. S manželkou Dorou Čechovou, prozaičkou, vychovávají osmnáctiletou dceru a patnáctiletého syna.