Čím byl pro vás končící rok zajímavý?

Přiznám se, že kromě zhruba devadesáti koncertů s kapelou Legendy se vrací, pravidelných aktivit naší agentury Petarda Production a moderování pořadů pro Tv Šlágr, mě zcela pohltila příprava a pak i samotné natáčení prvního celovečerního filmu z Těšínského Slezska s názvem Muzzikanti. K těm významným událostem přidávám ještě první den ve škole mé dcery Terezky a spoustu nových písňových textů.

Vyzkoušel jste si novou profesi prezentoval jste se jako filmový scénárista a současně i jako filmový producent a ještě k tomu jako herec. Není to na jednoho člověka až příliš?

Vzhledem k tomu, že vedle režiséra Dušana Rapoše jsem byl jediným člověkem, který do detailů znal scénář filmu Muzzikanti a byl prakticky po celou dobu na place, mi to nepříjde až tak výjimečné. Je ale pravdou, že do role stárnoucího bodyguarda Bédi mě musel pan režisér nutit a dnes jsem mu za to vděčný. Měl jsem možnost si vyzkoušet hereckou branži a prožít dialogy se všemi velkými hvězdami našeho filmu od Maroše Kramára, Martina Dejdara, Pavla Kříže až po Saru Sandevu a Michalinu Olszaňskou, to bylo víc než jakýkoliv honorář a zkušenost na celý život. Snad jsem jim to moc nezkazil a diváci budou spokojeni.

A přitom jste ještě stačil otextovat písničky, které se ve filmu Muzzikanti objeví. Jak se to dá stihnout, když den má pouhých čtyřiadvacet hodin?

Mám ve svém okolí mnoho schopných a inspirativních osobností, o kterých vím, že pracují ještě daleko více než já, patří mezi ně třeba jeden z producentů filmu Muzzikanti Ján Moder, a to mě motivuje. Navíc má práce je mi opravdu koníčkem a její rozmanitost mě naplňuje, příjde mi normální pracovat a to, že jeden den jsem v Praze, druhý v Ostravě, třetí v Košicích a čtvrtý ve Zlíně mi dokonce vyhovuje. O to raději se vždy vracím domů k rodině.

Film je natočen, už se stříhá, vím, že ještě nemáte ten správný odstup po natáčení. Ale přesto, jak se vám zatím jeví jeho ještě ne zcela konečná podoba?

Střih Muzzikantů jsem viděl už snad tisíckrát a stále mě baví, mám pocit, že se nám do filmu podařilo dostat tu charakteristickou drsnost a vlídnost našeho regionu, jeho neokoukanou krásu ve všech podobách a taky krásný příběh o střetu generací plný muziky, radosti, ale i slz a smutku. Pevně věřím, že se tahle kombinace může líbit divákům všech generací nejen v Československu.

Natáčení celovečerního filmu není rozhodně jednoduchá záležitost. Šel byste do toho znovu, nebo už raději se chcete věnovat „jen" koncertování a psaní textů? Ale možná, že vás to chytlo a už se rodí další filmový projekt?

Vůně celuloidu mi zachutnala, spolupráce s fantastickým režisérem Dušanem Rapošem z nás udělala dobré přátele. Je pochopitelné, že v rukávu máme další esa, ale počkáme, jak lidé přijmou Muzzikanty. Pokud se budou líbit a lidé přijdou do kina, určitě se pustíme do další práce, podařilo se mi totiž dát dohromady skvělý tým, který se nemění a navíc tato práce mi umožňuje rozvinout různé oblasti mých činností, které mě naplňují. No uvidíme.

Asi jste neměl moc času během roku na svou rodinu. Napravíte to v době Vánoc a ke konci letošního roku, a jak?

Je pravdou, že léto patřilo filmu, ale každou volnou chvíli se snažím být se svými blízkými, nejsem kavárenský povaleč ani hospodský štamgast, takže nejraději jsem doma s rodinou. Během svátků budu mít prakticky volno, takže si s dětmi užijeme svátky dosytosti a dojde určitě i na nějaké výlety. Jinak to pracovní léto mělo pro mě i velkou zkušenost, že jsem se přesvědčil o tom, že i moje nejstarší dcera Klára obstojí v tvrdé konkurenci produkčních profesionálů a má na to, najít si v branži své místo.

Přece jenom člověk jako vy stále něco vymýšlí a plánuje. Jak se to projeví konkrétně u vás v příštím roce?

Konec února a začátek března bude patřit premiérě hudebního filmu Muzzikanti, produkční práce pohltí každoroční přípravy velkých projektů Královna Ocel, Hutnický den, festivaly Ostrava v plamenech a Slezská noc a především Dny lidí dobré vůle na Velehradě. Textařina určitě taky nezůstane stranou, no a s kapelou Legendy se vrací už teď máme nasmlouvováno na padesátku vystoupení, takže nuda určitě nebude.

Někteří hudební hnidopichové vám občas vytýkají, že chcete pojmout široké spektrum hudebních žánrů ve svých projektech a ne vždy jste prý „artový". Co vy na to?

Doplním vás, „artový" nejsem nikdy a nikdy nebudu. Nedělám projekty pro pár vyvolených. Baví mě dělat lidem radost, vyvolávat emoce a dokazovat, že jakákoliv tvorba může být dobrá a poctivá zábava. Vím, že někteří intelektuálové nemohou překousnout mé učinkování v Tv Šlágr, ale prosím vás, co je špatného na programech pro starší generaci, která má ráda české a slovenské písničky, kterým rozumí. Pro mě je moderování výborným trenažerem, kde si mohu vyzkoušet, co funguje a co nikoliv, a navíc si vše mohu nachystat sám, to vám žádná televize neumožní. Já tyto výtky vnímám spíš jako absolutní netolerantnost ať již mladé generace nebo těch, kdo se tváři jako velcí umělci. Nějak jsme zapomněli, že i posláním Mozarta a dalších velikánů bylo hrát na plesech a bavit vrchnost, zkrátka všichni jsme muzikanti, nezapomínejme na to!

Jak vypadá podle vás vánoční idylka? Dopřejete si ji?

Mám skvělou ženu, která má dar vytvořit báječnou atmosféru Vánoc a teplo domova. I když mi chystání různých světýlek, blikačů a svíček často leze krkem, ve finále jsem rád, že naše Vánoce mají kouzlo romantiky, a za nic na světě bych neměnil nic a nikoho.