Skupina Poutníci se pohybuje na naší hudební scéně už řadu let. Kapela je známá svým osobitým přístupem k repertoáru ve stylu bluegrassu a country. Vytváří rovněž specifické vlastní skladby, které přesáhly rámec těchto „hudebních škatulek“ a mnohé jejich písničky doslova zlidověly. Stačí jen namátkou připomenout Panenku, Telegrafní cestu či Hotel Hillary.

Před rokem vydala skupina nové album, ve své sedmatřicetileté historii už dvanácté, s názvem Poutníci 2006. Na tomto cédéčku jsou novinky z dílny kapelníka Jiřího Karase Poly s texty Milana Jablonského, Josefa Prudila, Tomáše Choury a Karla Plotěného. Na desce jsou i dvě skladby od velikána americké country hudby Krise Kristoffersona v české verzi. Základ současné sestavy kapely tvoří Jiří Mach (zpěv a mandolína), Zdeněk Kalina a Jan Máca (zpěv a kytara), nejmladší člen seskupení Jiří Mach (banjo), dále Petr Mečiar z Prievidze a kapelník a kontrabasista Jiří Karas Pola. Právě jemu jsme před zářijovým koncrtem Poutníků v Ostravě- Třebovicích, který se uskuteční 15. září, položili několik otázek.

Kdybyste pro méně zasvěcené vzpomenul začátky kapely Poutníci?

Od dětství jsem poslouchal beatovou muziku. Pak jsem uslyšel první malou desku skupiny KTO a stal jsem se otrokem country, potažmo bluegrassu. K Poutníkům jsem se dostal po jednom jejich koncertu, kdy s nimi končil stávající basista. A protože jsme se znali z různých hudebních soutěží, slovo dalo slovo a jsem v Poutnících už šestadvacet let.

Co pokládáte za váš největší dosavadní úspěch?

Poutníci zažili jak skvělé okamžiky, tak i propadáky, jak to tak chodí. Nejvíce si vážím toho, že kapela stále hraje, že oslovuje lidi a že má dost sil hrát ještě dál.

Vydali jste další cédéčko, kolikáté je to v pořadí a čím se liší od těch předchozích? Jak jste s ním spokojeni?

Cédéčko s názvem Poutníci 2006, jak je patrno podle názvu, vyšlo před rokem a je už dvanácté v pořadí. Od těch předchozích se liší tím, že jsme si ho vydali sami ve vlastním nákladu. Také je odlišné v tom, že na něm spolupracujeme s textaři, se kterými jsme před tím doposud nepracovali. Jsou to Milan Jablonský, Tomáš Choura a Karel Plotěný. Spolu s dalším již osvědčeným poutnickým textařem Josefem Prudilem a mou maličkostí vznikly celkem solidní a zajímavé texty. Hudbu k většině textů jsem si napsal sám, až na dvě převzaté melodie od velikána americké country Krise Kristoffersona. Co se týče spokojenosti, patří tento nosič podle mě k těm lepším poutnickým, takže jsem spokojen. Ale spokojenost - to je vždy cesta do pekel.

Jaké jsou vaše plány do nejbližší budoucnosti?

Letos se věnujeme hlavně koncertování a zkoušíme se uchytit v Polsku a na Slovensku. Jak sezona dopadne - to se pozná až na jejím konci. Ale věřím, že bude dobrá. jako na začátku.

Co byste vzkázal svým ostravským fanouškům, kterých máte prý stále velmi mnoho?

Ať zůstanou věrní folku, country a bluegrassu a Poutníkům. Diváků kromě letních festivalů ubývá. Takže, neseďte doma u reality show a vyjděte za kulturou .