Jako herec se objeví v komedii Marné lásky snaha, kterou režíroval Ondrej Spišák a ve které se na jevišti Slezskoostravského hradu objeví ať už ostravští herci, nebo například i ti, kteří v Ostravě studovali.

Objevíte se jako jeden z protagonistů komedie Marná lásky snaha, co to je za roli?

Tak dalo by se klidně říci, že moje role je něco jako kříženec Michala s Rudou, ale zase ví, kdy, s kým a jak se má kamarádit. Vlastně mi to připomíná některé dnešní politiky, kteří přesně vědí, s kým je dobré být kámoš, a kdo jim za co pak dá trafiku… Role je maličká, ale slovy klasika velmi výrazná. Sami uvidíte, pokud dorazíte.

Většina národa vás zná jako komického moderátora, tady se představíte poněkud jinak. Jak vlastně dlouho hrajete divadlo?

Dalo by se říct, že divadlo hraji už od svých deseti let. Tehdy jsem se snažil na soudružku učitelku zahrát nesnesitelné bolesti břicha, aby mě okamžitě pustila domů, protože jinak ve škole bolestí určitě omdlím. A asi nemusím říkat, že se ten den psala velká písemka z matematiky.

Jinak se divadlu věnuji profesionálně od vystudování školy v Ostravě. Na konzervatoři to bylo krásných deset let života v tomto městě, kde divadlo ještě stále žije. A od divadla je to už jenom kousek k rádiu, kde vlastně vytváříte určitou postavu, kterou někteří mají rádi a každý den si vás pustí, protože jim na dvě hodiny pomůžete zapomenout na trable, a třeba se občas povede i dobrý fór.

Kolikátý je to váš Shakespeare?

S Mistrem jsem se setkal ve svém hereckém životě zatím asi jen třikrát. A jsem rád, že do třetice všeho dobrého to byla právě parta tady z Ostravy a Marná lásky snaha. Ta hra je fantastická.

Dal bych všechny prachy světa za to, vidět Shakespeara v dnešní době. Co by asi říkal na některé inscenace svých her, které se hrají v moderním pojetí a bez servítků. Ten by asi koukal.

Které hry od Williama Shakespeara vás jako diváka nejvíc oslovují?

Opravdu mám rád komedie, kde se na dvě hodiny ponořím do děje a nevnímám ani svět, ani vesmír a snad ani tchýni. V komediích je čistota, kouzlo, nadhlede a vtip, tak nějak vše do kupy tvoří to, co měl tento dramatik asi od Boha a to mám fakt moc rád.

Letní shakespearovské slavnosti v Ostravě probíhají na hradě, máte tohle prostředí rád? Vyhovuje vám hraní pod hvězdami? Anebo máte raději prostředí kamenného divadla?

Víte, na divadle je krásné to, že divák, který jde do divadla, vlastně neví, co ho čeká. Jde s napětím a vůbec neví, jaké to celé bude, jak to dopadne. A my, herci, to máme podobně. Zkoušíte, zkoušíte … a pak se to najednou vyklube, a vám je vlastně úplně jedno, zdali se to hraje ve sklepě, v divadle nebo na hradě. Důležitá je parta, nápad a dobrý režisér.

Ale atmosféra na hradě, kterou jsem minulý rok pocítil a jemně si k ní i čuchnul, je neopakovatelná, a kdybych měl tu čest a šanci se tam objevovat každé léto, vůbec bych se nezlobil, a naopak bych byl šťastný zcela upřímně, neb jak říká Tina Turner, „je to best zážitek".

ROBERT ROHÁL