Rodák z Karvinska udělal herce Donutila z bronzu a vylepšoval České chaty snů

Od prvního nápadu k samotné realizaci uběhlo dva a půl roku. Dnes stojí plastika z bronzu v divadle v Třebíči, hercově rodišti.

close info Zdroj: dennart.cz zoom_in Z vernisáže výstavy figurálního sochaře Sebastiana Wojnara. 

Sebastian Wojnar vyrůstal na Severní Moravě, konkrétně v obci Dětmarovice nedaleko Karviné. Jako malý hrál fotbal. Ale se spoluhráči si postupně přestával rozumět. Byl prostě „jiný.“ Doma šil, kreslil dle vzoru svého otce Richarda. A tak se mu svět fotbalu začal vzdalovat.

První výstava už ve 13 letech

Už ve 13 letech měl svou první výstavu, v Dělnickém domě v rodné obci. Školák ze sedmé třídy tu vystavil 17 kreseb. Majitel tamní restaurace všechny obrazy koupil a dodnes v restauraci visí. „Když přijedu do Dětmarovic a jdu třeba na ples, projdu kolem nich, krásně se zastydím a pak už je to v pohodě,“ pousmála se Wojnar.

V patnácti letech Sebastian začal navštěvovat v Ostravě střední výtvarnou školu. Malba a kresba ale po pár letech najednou Sebastianovi nestačila. Lákalo ho prostorové vidění. A nejblíže byly sochy. Ve studiu proto pokračoval na Akademii výtvarných umění v Praze.

play_fill

Sametová revoluce bez odsunu Němců? Román z regionu je nový knižní hit

Volný čas

Po vysoké škole nastoupil do oboru automotive, přitom stále tvořil sochy. Po třech a půl letech si řekl dost. „Nejde sedět na dvou židlích. Poznal jsem život na severní Moravě, pak studia v Praze, pak s manželkou v Mladé Boleslavi. Přišly děti a najednou nám došlo, že nechceme žít ve městě. Manželčina rodina z velké části bydlí v Semilech, a i když si žena říkala, že do Semil nikdy, jsme tady. Ale nedělám si iluzi, i moje děti to dožene a zkusí jednou život ve velkém městě.“

Dva Sebastianové v Semilech

V Semilech si našel malý ateliér, ale ten během chvíle nestačil. Když na rodinné procházce narazil na Fabriku 1867 a inzerát k pronájmu prostor, neváhal a kontaktoval majitele. Jeden z nich, shodou okolností také Sebastian, leč Kuršil, se mu ozval. Oba Sebastianové si takzvaně sedli.

play_fill

Ikona baletu v Ostravě. Divadlo Antonína Dvořáka uvede po letech Labutí jezero

Volný čas

Nyní tam zpracovává vždy několik soch. Několik témat. „Když prožiji romantické chvíle se svou ženou, nemůžu jít tvořit soubor k holokaustu, který je spojen i s mou rodinou,“ kroutil hlavou.

Ostatně, svou nejbližší rodinu Sebastián Wojnar reflektuje ve svém díle velice silně.

Příští rok ho čeká hned několik zajímavých instalací soch do veřejného prostoru. Pětimetrové sousoší ozdobí připomínku výročí založení městečka Miletín (rodiště Karla Jaromíra Erbena) mezi Dvorem Králové nad Labem a Hořicemi v Podkrkonoší. „Co se týče centimetrů, je to moje dosud největší dílo.“

Trhák v uměleckém světě

Do veřejného prostoru dodá Sebastián Wojnar nejméně čtyři díla. Další spolupráce se mu naskytla na Slovensku, ve Francii. Se svým manažerem Lubošem Dennerem mladším ze společnosti Dennart navíc vytvořil koncept dvou výstav. „Pokud to vše vyjde, jak by mělo, dovolím si říci, že to bude trhák.“

Sochařinou Sebastian žije, podporuje ho i celá jeho rodina. „Žena mě podporuje extrémně, to samé manažer a dnes i rodina Kuršilových.“

Jan Padych: ostravský literát a znalec pravěku získal ocenění

Volný čas

Z 90 procent tvoří z hlíny. „Je tvarovatelná, měkká, zároveň dovoluje dalece větší možnosti než kámen. Následně tvar vylévám do sádry a nakonec do bronzu.“

Hodně přemýšlí. „Jestli to, co dělám, dělám správně, jaký je přínos, který chci společnosti a sám sobě přinést. Velkým zlomem bylo pro mne, jako pro věřícího člověka, narození dětí. Pro každého tátu je to obrovská změna, kterou mnoho bezdětných nechápe.“

Životní krédo má jasné. „Pokud něco umíte dělat, tak to dělejte. Nikdy se nesnažte stylizovat do toho, co neumíte. Já třeba vím, že nejsem dobrý obchodník, proto mám manažera, který v tomhle oboru dokáže několikanásobně více než já.“