Martin Schwarz má na svém kontě už několik výstav a v současné době se podílí na výtvarné složce připravovaného filmu, který vychází právě z knižní předlohy pohádky Když draka bolí hlava. V této souvislosti jsme požádali Martina Schwarze o rozhovor.

Zaujaly mě vaše velmi osobité, lyrické ilustrace v nedávno vydané československé pohádce Když draka bolí hlava autorů Petra Šišky a Dušana Rapoše. Kde jste hledal klíč k výtvarnému doprovodu této poněkud neobvyklé knihy, která je psána dvojjazyčně?

Klíč jsem žádný neměl. Pracoval jsem jako obvykle, snažil jsem se co nejvíce přečíst příběh knihy a vybrat pokud možno nejzajímavější obrazy, které se mi honily hlavou. Poté jsem kompozice skicoval ručně na papír. To je podle mě jedna z nejpodstatnějších částí ilustrování knihy. Nakonec jsem skicy přenesl do počítače a kreslil a kreslil, dokud se obrázek nepřiblížil prvotním představám, které se mi zrodily v hlavě.

Jaký je váš vztah k pohádkám?

Můj vztah k pohádkám… Miluji ty dobré s velkým D. Dlouhou dobu po pubertě jsem inklinoval spíše k fantasy, sci-fi a podobně, ale na vysoké škole jsem konečně dospěl a znovu objevil kouzlo v pohádkách pro nejmladší. Dnes je úplně běžné, že si v dětských knihách listuji v knihkupectví a často si nejzajímavější z nich koupím.

Vystudoval jste grafiku. Vaše tvorba se pohybuje na pomezí volné grafiky, snového realismu, ale také fantazie. Kde nejvíce hledáte inspiraci pro svá díla?

Musím vás opravit, grafiku stále ještě studuji. Snažím se, aby má tvorba, tak jako práce každého výtvarníka, odrážela to, co mu je nejbližší. Fantazie je podle mě to nejdůležitější pro výtvarníka, a proto se snažím ji co nejvíce „natlačit“ do svých obrazů. A kde nacházím inspiraci? Snažím se vidět krásu a kouzlo všude okolo. Myslím, že nejkouzelnější věci se dějí mezi námi lidmi, stačí jen se třeba dobře dívat a občas něco rozumně přimalovat nebo i trošku přehnat…

Takže nyní ještě studujete na bratislavské Vysoké škole výtvarných umění, kde je vaším pedagogem profesor Dušan Kállay…

Pana profesora si velmi vážím, je to velký výtvarník a obrovský člověk. Vždy mi dovedl upřímně poradit a má citlivý výtvarný nadhled, který se podle mě už jen tak dnes nevidí. Pravidelně si s námi hodně povídá o komponování obrazu, ale i celé knihy. A současně klade otázky, na které mnohdy v dnešní hektické době není vůbec čas… Když vysloví svoji otázku, jako by změnil pohled nejenom na knihy, ale i na samotný život. Ke „konkrétnímu výtvarnu“ nás netlačí. Mám pocit, že vždy dovede mistrně pracovat s „materiálem“, který dostane.

Vaše obrazy mi připomínají něco z opusů dvou skvělých slovenských výtvarných umělců, kteří už bohužel nejsou mezi námi Albína Brunovského a Ondreje Zimky… Čím vás tito autoři inspirovali a možná ještě inspirují?

Popravdě nemám rád tento typ otázky: Albín Brunovský stojí nad slovenským výtvarným uměním jako „strašák”, kterého se každý bojí a nechce se jím inspirovat, aby nepatřil do takzvané brunovského školy. V mé tvorbě jsou stopy senzuálního realismu jakož i tvorby Albína Brunovského. Ondrejem Zimkou jsem byl inspirovaný v sérii grafik, přes poezii (Zimkomriavky).

Podle mě byli oba vynikající výtvarníci s obrovským vnitřním světem a měli bychom být na ně hrdí. Je mnoho podobných umělců, kterými se inspiruji, patří k nim například Shaun Tan, Moebius (Jean Giraud), Hans Bellmer, Zdzisław Beksiński, Karl Kopinski a další.

Výraznou roli hraje ve vašich obrazech světlo a stín. Můžete to nějak popsat, proč tomu tak je?

Odedávna jsem měl velmi blízko k atmosféře venkovských opékaček a malého množství světla v prostředí, v němž jsem vyrůstal. Už dříve na vysoké škole jsem měl to štěstí studovat u pana docenta Miloslava Bodi, který mě zasvětil do kouzel světel, stínů a reflexí. Tam jsem pochopil, jak to celé funguje. Potom už bylo jen otázkou času, kdy se tyto znalosti přetaví do volné tvorby.

Kam by se měly ubírat vaše další umělecké výtvarné kroky?

Jak už jsem výše sdělil určitě k dokončení vysoké školy. V současné době pracuji spolu s Petrem Šiškou, Dušanem Rapošem a Miroslavem Dušem na filmu inspirovaném knihou Když draka bolí hlava. Později asi budu pokračovat ve své volné tvorbě, učit na střední škole a pracovat pro lidí, které moje tvorba zaujme. Budu se snažit dostat svoji práci co nejblíže k lidem…