Markéta Hejkalová je spisovatelka (jmenujme například její romány Kouzelník z Pekingu, Důkazy jejího života, Andělé dne i noci, Měj mě rád/a, Dům pod náměstím a další), překladatelka finské literatury a rovněž někdejší konzulka na českém velvyslanectví v Helsinkách. Byla i členkou světového výboru PEN klubu.

V současné době žije a tvoří v Havlíčkově Brodě, Ostrava jí však, jak také sama přiznává, velmi přirostla k srdci. V roce 2011 zde začala pořádat Ostravský knižní veletrh na Černé louce a má velkou radost, že pokračuje dodnes, byť už s jiným jménem. A přestože už ho neorganizuje, účinkuje na něm každý rok jako nakladatelka a autorka.

Její knihy byly přeloženy do několika světových jazyků. Nyní přichází na knižní pulty její nejnovější román Století na vlnách. 

Co by se stalo, kdyby finský generál potkal českou spisovatelku? Poutavý fiktivní příběh na pozadí skutečných česko-finských vztahů. Tak charakterizuje anonce váš nový román Století na vlnách, který vychází v nakladatelství Host. Můžete nám o něm prozradit trochu více?
Možná by se nestalo vůbec nic – minuli by se, tak jak se lidé na celém světě pořád potkávají a míjejí. Jen někdy se jejich osudy protnou a spojí – na hodinu, na pár měsíců, nebo na celý život. Jak to bylo v tomto případě, to si čtenáři přečtou sami. Prozradím jen, že finský generál a později maršál Carl Gustav Emil Mannerheim je skutečná historická postava, zatímco česko-německá spisovatelka Dorothea Illingová je fiktivní, vymyšlená. Jak to s jejich setkáním bylo, se vlastně vyjeví až v závěru knihy, protože jsem se rozhodla psát proti proudu času. Román začíná v roce 2022 ve Finsku a vrací se zpátky, do roku 1887 do malého městečka na pomezí Čech a Moravy. Doufám, že v této trochu netradiční metodě čtenáři nezabloudí a že román přijmou.

Nový román Markéty Hejkalové.Nový román Markéty Hejkalové.Zdroj: se souhlasem M. HejkalovéZrodila se myšlenka k napsání příběhu během vašeho pobytu ve Finsku, kde jste byla konzulkou na českém velvyslanectví?
Myšlenka na tento román a příběh mě napadla až mnohem později, na přelomu jara a léta roku 2022, ale ze své práce na velvyslanectví jsem hodně čerpala. Atmosféra možná trochu neohrabané, ale o to nadšenější české diplomacie v devadesátých letech, summit o rozšíření NATO, který se konal v březnu 1997 v Helsinkách a jehož se zúčastnila v roli americké ministryně zahraničí i slavná česká krajanka Madeleine Albrightová, to všechno má své předobrazy v reálných situacích a často i lidech.

Můžeme očekávat při čtení románu více romantiky, strhující lásku nebo spíše popis dramatických dějinných zvratů?
Strhující lásku? Ano, ale ne takovou, jak si ji většinou představujeme. Ne každá láska musí být romantická a naplněná, jak se také říká v anotaci, ale to neznamená, že je méně silná nebo méně důležitá. O dramatické zvraty nouze není, ať už ty dějinné, nebo soukromé. Snad můžu prozradit, že právě jeden takový soukromý zvrat, smrt v rodině, osudovým způsobem zasáhl do vztahu spisovatelky Dorothey Illingové a generála Gustava Mannerheima…

Plakát na turné, které bude mít zastávky v Pardubicích, Ostravě a Suchdole nad Lužnicí.
Destruction oslavuje čtyřicítku a veze s sebou do Ostravy i zajímavé hosty

Jak dlouho jste pracovala na této knize a v čem si myslíte, že je její hlavní poslání?
Století na vlnách jsem napsala na svoje poměry až nezvykle rychle. S definitivní verzí jsem začala v říjnu 2022 a v polovině února jsem ji dokončila a poslala do nakladatelství Host. Pak jsem ještě procházela redakční připomínky. Nebylo jich úplně málo, ale naprostou většinu jsem vděčně přijala. Některé ovšem s těžkým srdcem. Musela jsem například zlikvidovat několik postav – já jsem k nim při psaní přilnula, ale čtenáři by se v jejich množství mohli ztratit. Hlavní poslání knihy je pro mě v tom, že každý člověk má svůj úděl. Ten úděl není vždycky příznivý. Přinášíme si do světa nemoci, zdravotní či sociální omezení, ani dětství v milující rodině není pro všechny samozřejmostí… Ale záleží na každém z nás, jak si se svými životními předpoklady poradíme: jestli se jimi necháme zlomit, nebo se jim postavíme a uděláme ze svého života něco dobrého.

V minulosti jste se vyznala, že máte hezký vztah k Ostravě, kde jste před léty zakládala knižní veletrh, z něhož je nyní knižní festival na ostravské Černé louce, kam se dodnes každoročně ráda vracíte. Čím si vás Ostrava získala?
V roce 2011 jsem z pověření tehdejšího ředitele Černé louky Karla Burdy začala pořádat Ostravský knižní veletrh a mám velkou radost, že pokračuje dodnes, byť už beze mě, s jiným názvem (knižní festival) a pod vedením jiných pořadatelů. V Ostravě jsem poznala spoustu skvělých lidí z knižního a literárního světa, spřátelili jsme se a dodnes jsme v kontaktu. Nechci příliš zobecňovat, ale řekla bych, že lidé, které jsem v Ostravě poznala, nelakují věci narůžovo, jsou přímí a otevření a dobře se s nimi jedná.

Ukázky tvorby seskupení Natvrdlí. Dílo Michala Novotného.
Tvorba seskupení Natvrdlí. Dárek k narozeninám ostravské galerie Chagall

Současně jste velmi úspěšnou ředitelkou knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě. Kteří ostravští literáti se tam letos na podzim představí?
Mnoho let sem do Havlíčkova Brodu jezdila výborná ostravská spisovatelka Eva Tvrdá, ale letos vynechá, protože myslím nemá novou knihu. Zato přijede další pravidelný host z Ostravy, lovec záhad Arnošt Vašíček. Z Ostravy pochází i další host, mladý autor detektivek František Šmehlík, který zde představí svůj nový a velmi poutavý román Šelma. A z Ostravska přijede i další autor detektivek, dokonce psaných částečně v těšínském nářečí – Petr Sagitarius, který letos vydal detektivní román Krysta. Takže Ostrava v Brodě rozhodně chybět nebude. V doprovodném programu vystoupí více než stovka autorek a autorů, což může fungovat jako pozvání pro ostravské čtenáře – přijďte si poslechnout ty spisovatelky a spisovatele, které dosud neznáte.

Kam se nyní ubírá vaše tvůrčí invence, nad čím novým - pokud jde o literaturu - nyní přemýšlíte?
Mám v hlavě začátek nové knihy a v zápisníku, který nosím stále s sebou, přibývá každý den několik poznámek, ale do psaní se chci pustit až po Podzimním knižním veletrhu, do té doby bych se nemohla soustředit. V jistém smyslu by tahle nová kniha mohla navazovat na jeden motiv ze Století na vlnách, ale víc neprozradím. Možná je to pověra, ale o knize se má mluvit, až když je napsaná. Ne že bych se bála, že mi moje „geniální myšlenky“ nějaký čtenář vyfoukne, spíš se bojím, aby se mi nápady a postavy v proudu řečí nerozplynuly a nezmizely jako pára nad hrncem.

O Století na vlnách si více přečtete na stránkách nakladatelství Host zde.