Obdivuhodný, jedinečný, nepřekonatelný tak psali recenzenti o výkonu Tomáše Savky v muzikálu Evita, který měl v březnu premiéru v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. Třicetiletý rodák z Karlových Varů se hudbě věnuje od malička. V roce 2003 ho ale pěvecká soutěž Česko hledá SuperStar katapultovala rovnou do nejvyšších pater českého showbyznysu (skončil v ní čtvrtý).

Úspěch přijal především jako výzvu, aby na sobě ještě více pracoval hned v následujícím roce složil talentové zkoušky na Konzervatoř Jaroslava Ježka v Praze. Role v muzikálech dostával už během šestiletého studia, dnes jich má za sebou na dvě desítky. Patří k respektovaným interpretům tohoto žánru. Hvězdná kariéra se ale v jeho případě nespojila s hvězdnými manýry. Sympatického mladého muže teď budeme v Ostravě potkávat častěji kromě účinkování v Evitě totiž kývl i na nevelkou roli muzikanta Amiense v komedii Jak se vám líbí. Režíruje ji hostující Michal Lang, premiéra 21. července na Slezskoostravském hradě otevře ostravské Letní shakespearovské slavnosti.

Scházíme se v Cooltouru během zkoušek Jak se vám líbí, ale váš výkon v Evitě v roli Che nemůžeme pominout. Ostravskému publiku jste se předvedl poprvé a excelentně. Je pro vás ta role něčím zlomová?

Především musím říci, že ostravská Evita je mimořádně povedené dílo jak ze strany tvůrčího týmu, tak lidí, kteří v ní hrají. Všichni do toho šli srdcem a byli od začátku hrozně poctiví. Myslím, že se to na výsledku odrazilo, a mě to nesmírně těší. Jako každý umělec mám rád úspěch, ale zdravý úspěch a tady cítím, že to zrovna „sedlo", jak mělo.

Roli v Evitě jste získal v konkurzu jaká byla cesta k Amiensovi?

Přišlo to tak, jak to mám úplně nejraději když jsem se zalíbil v Evitě, zavolal mi produkční inscenace Petr Sýkora, že by mě rád obsadil do této role v ostravských shakespearovských slavnostech. Neváhal jsem ani minutu. Sice tady mám roli zpěváka, ale činohra je disciplína, na které se dá spoustu věcí naučit. Už jen to, že můžu sledovat při práci zkušené ostravské herce, je pro mě velkým přínosem.

Mluvíme spolu 11. června, inscenace ještě zdaleka nemá definitivní podobu přesto, jak na vás zatím působí? Tedy jak se líbí ostravské Jak se vám líbí Tomáši Savkovi?

Zatím jsem v kompletním stavu zažil jen první čtenou zkoušku právě teď tu lovíme nějaké písničky, které napsal režisér Michal Lang. Snažíme se dát je nějak dohromady technicky, a teprve pak z toho budeme dělat divadlo. Řekl bych, že to bude moc povedená hra protože je prostě dobře, vtipně napsaná. A když uděláme všechno, co po nás pan režisér bude chtít, myslím, že bude mít veliký úspěch.

Jak se v roli Amiense cítíte, sedí vám?

Musím si ze sebe umět udělat legraci. Vlastně je to tak napůl někdy je to i vážná poloha, někdy sranda. A zkombinovat obě tyto polohy to asi bude na té postavě nejtěžší. Hraju v tom představení jediného zpěváka a i když to není velká role, má svůj prostor.

Mimochodem, během zkoušení Evity jste v jednom rozhovoru řekl: „Nemůžu tvrdit, že jsem Ostravou ‚mile překvapen', já jsem jí nadšen." Pořád to trvá?

Ano, pořád. Nevím, jak bych to popsal…Třeba dneska jsem jel do Ostravy pět hodin, protože vlak měl hodinu a půl zpoždění. To už se vám pak na té cestě nechce nic nedá se ani sedět na zadku. A pak sem dorazíte, nastoupíte do tramvaje a dva úplně cizí lidé se na vás hned usmějí, pozdraví… To je hrozně příjemné.

Také jste jednou prohlásil, že potřebujete, aby na vás režisér uplatnil metodu cukru a biče. Obojí kombinuje také Michal Lang? A čeho dává víc ?

Já myslím, že pan režisér jen tak vystrkuje růžky. Ještě jsem s ním nikdy předtím nedělal, ale myslím, že to všechno teprve přijde v červenci, až začneme opravdu naplno zkoušet každý den. Vzhledem k tomu, že jsem se pokoušel už dvakrát jeho názor trochu pozměnit, a on mně dost tvrdě přesvědčil o opaku, tak si myslím, že právě tato metoda bude fungovat. (úsměv)

Umíte si také stát za svým, když víte, že byste chtěl něco udělat jinak než režisér?

Ano, když jsem přesvědčen, že to té inscenaci pomůže. A myslím, že už se mi jednu věc povedlo trošku prolomit, která tam třeba bude, tak uvidíme…

Co jste prolomil?

Chtěl jsem, aby se jeden dialog odehrával do hudby, ačkoliv to tak předtím nemělo být do takového živého podkresu… Tak jestli ho tam pak uslyšíte, tak to jsem prolomil já, prosím… Režisér Michal Lang si hudbu k tomuto představení složil sám stejně jako to už udělal v minulosti v mnoha svých inscenacích. To je hodně neobvyklé. Pan Lang je vůbec pozoruhodný člověk. Mám k němu od začátku veliký respekt. A úplně nevím, co si smím dovolit zatím se prostě oťukáváme. A myslím, že je to dobře, že to tak má být. Je to veliká osobnost.

Čím vás tak oslovuje? Tím že má jasnou vizi? Nebo přístupem k hercům?

Víte, já jsem trochu na tenkém ledu, protože přece jen činohra není můj obor. A tak mě hodně potěšilo, když mě dva moji kolegové pochválili za výkon v Evitě. Trochu se mi ulevilo, že se mi tady bude líp dýchat. Činohra je totiž úplně jiný obor. Já jsem to zatím sice na vlastní kůži nepocítil, ale spousta herců má pocit, že zpěváci nejsou herci a dávají jim to najevo. Což se mi tady nestalo. Ale nicméně s tím tady někde vzadu trochu počítám, proto jsem tak opatrný a snažím se dělat všechno, co mi řekne režisér, abych těm nárokům vyhověl. Pořád mám na paměti, co kdysi řekl Waldemar Matuška po úspěchu v Noci na Karlštejně: ,Jenom jsem dobře poslouchal režiséra.'

Jste žádaným muzikálovým hercem a zpěvákem, ale mám z toho rozhovoru pocit, že byste s činohrou docela rád trochu víc koketoval.

To víte, že ano. Protože nám zpěvákům pomůže do nálady třeba předehra, nějaká situace, ale hlavně muzika, když je dobře napsaná, ta pomáhá do emoce opravdu hodně. V činohře si herci musejí tu situaci vytvořit sami. Svým postojem, přehledem, zkušeností zkrátka tím, s čím už přijdou na jeviště. To je věc, kterou se chci naučit, protože mi pomůže i v mém oboru. Takže opravdu poslouchám, snažím se učit co nejvíc, abych se zdokonaloval.

V rozhlasovém rozhovoru jste nedávno na sebe prozradil, že potřebujete mít během zkoušení nějakou krizi, aby pak váš výkon za něco stál. V tomto představení už ji máte za sebou?

Ještě ne, protože to teprve dáváme dohromady. Je to jiné než práce na muzikálu. Ten je jednou napsaný, kdežto tady se musí trochu experimentovat, aby se to představení ‚porodilo'. Přijde to určitě v červenci, myslím, že tak týden před premiérou.

Jak to vypadá taková krize Tomáše Savky?

Tak to končím, odcházím, říkám, jak jsem neschopný a že už to nikdy nebudu moci dělat, protože to dělám blbě. Pak si to přeberu v hlavě a řeknu si, přece nejsem takový srab, abych to nezlomil. A ještě jsem to nikdy nevzdal. (úsměv)

PAVLA DLUHOSCHOVÁ