Dílo náleží do kategorie vesnických dramat, zásadně však mění vžité dobové schéma. Reálné osudy postav se tu prolínají s rejem masopustních maškar a s rovinou symbolickou, povyšující hru, odehrávající se v padesátých letech minulého století, na básnické podobenství.
„Generace, o které pojednává Konec masopustu, měla už za sebou zkušenost první i druhé světové války i meziválečné období takzvané první republiky – jisté způsoby, jak přežít časté změny režimu a najít vždy místo pro život, jsou v ní zakořeněny a nevzaly se samy od sebe úderem roku 1948. Masopust je mimo reálný čas. Tady se na krátkou dobu čas zastaví, protože i příroda se musí nadechnout před znovuzrozením. Není bujarým veselím, jeho význam je v tom, že je zde dovoleno vše. I krutost, i jakékoli otevření ožehavých témat, které venkovskou pospolitost sužují. Zde, v onom krátkém časovém rozmezí, mohou být vyřčeny naplno…,“ vysvětluje téma hry režisér Janusz Klimsza.
Dramaturgem je Marek Pivovar, výtvarníkem scény David Bazika, autorem scénické hudby Zbyhněv Siwek, kostýmy navrhla Eliška Zapletalová, choreografická spolupráce je dílem Jany Ryšavé. Na jevišti se představí David Viktora, Jan Kovář, Lada Bělašková, Vladimír Čapka, Tomáš Jirman, František Večeřa, Veronika Forejtová, Robert Urban a mnozí další.
