„Samozřejmě mě vždy provázejí nostalgické pocity, když se vracím tam, kde jsem prožil své mládí. Mám radost z toho, že se mohu procházet po starých místech, ale bohužel už nevidím budovy, které zmizely. Myslím tím třeba hospůdku, do které jsme chodili, ani už nenacházím malý baráček u Sýkorova mostu, kde jsem měl pře léty svůj ateliér. Ale takový je život. Nové věci musejí nahradit staré, o tom celý koloběh života je. Ale musím říci, že Ostrava dnešních dnů je báječná,“ nostalgicky se mi vyznal sedmasedmdesátiletý, velmi vitální umělec Rudolf Valenta.

V šedesátých letech patřil ke spoluzakladatelům Klubu konkretistů, organizoval první velké sympozium prostorových forem v Ostravě v roce 1967, aby po roce 1969 emigroval nejdříve do Londýna a pak se usadil v Berlíně, stal se tam uznávaným umělcem a po letech čas od času zavítal do míst, kde se utvářely jeho nejenom výtvarné názory.

„Několik let jsem byl vážně nemocen, proto jsem byl omezen jako sochař ve své práci se železem, s nímž pracuji už několik desetiletí. Proto mi nezbylo než vytvářet komornější věci, tím jsem také objevil počítačovou techniku a možnosti grafického vyjádření pomocí digitálního tisku, což byl určitě nový rozměr. Hlavně po roce 1989 jsem začal opět pracovat s barvou, která mě doslova uchvátila. S barevností jsou spojeny mé malířské a grafické začátky,“ svěřuje se výtvarník, který měl radost, že na ostravskou výstavu přišlo hodně jeho dávných přátel, které třeba už delší čas neviděl.