Mistra inspirovaly postele géniů

Ještě předtím – v roce 2007 – navštívil coby šéfdirigent České filharmonie, s níž účinkoval v rámci 32. ročníku na tehdejším Janáčkově máji, jako velký milovník díla Leoše Janáčka, jeho rodiště na Hukvaldech. Na tom by nebylo nic divného. Ale přece.

Zdeněk Mácal se tehdy přiznal autorovi těchto řádků, že má slabost, když si může alespoň na chvíli lehnout do postelí slavných skladatelů… „Na Hukvaldech jsem byl nyní poprvé,“ vzpomínal Zdeněk Mácal před 16 lety.

Karel Kryl.
Pořídil stovky fotek slavných, většinu v MS kraji, Petr Grimm letos slaví 70 let

Toto malebné místo má pro mě kouzlo tím, že jsem studoval na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, což není ani tak podstatné, ale celé symfonické Janáčkovo dílo jsem dirigoval prakticky po celém světě. A nyní, když jsem přišel do domu, kde Janáček žil, tak jsem neudržel své emoce, a až všichni odešli, tak jsem si lehl do jeho postele. Všechno na mě citově působilo – okolní krajina, pohled na hrad a oboru. Podobný zážitek jsem měl v rakouském Garmisch-Parten-Kirchenu, kde žil jiný velký skladatel Richard Strauss. Tam jsem měl možnost navštívit jeho vilu. A u stolu s výhledem z okna na Alpy, který byl úžasný, mi jeho syn mi přesně ukázal, kde zkomponoval svoji Alpskou symfonii. Tak mi bylo vše jasné. A ještě v jedné posteli jsem se ocitl, v rodném domku skladatele Antona Brucknera, také jsem si ji musel, alespoň na chviličku vychutnat…,“ vyznal se tehdy excelentní dirigent.

Je nám líto, že si už Zdeněk Mácal neužije žádné pozemské postele velikánů hudby, ale třeba už v nebi to bude jiné… Nezbývá dodat, odešel světové proslulý umělec, který měl moc rád zejména Moravu, ale také Slezsko. Určitě díky Leoši Janáčkovi…