"Vladimír Štvrtňa se nesmazatelně zapsal jako dramaturg, scenárista i producent. Do Televizního studia Ostrava nastoupil v roce 1983 jako dramaturg pořadů pro děti a mládež, od roku 2003 byl dramaturgem Centra publicistiky a dokumentu. Za svou práci získal řadu ocenění," uvedla mluvčí studia Taťána Reková.

"Byl ve své práci profesionál. Měl obrovskou fantazii a skvělý vypravěčský talent. Byl výborným kolegou a přítelem mnohým z nás. Děkujeme za roky spolupráce. Nezapomeneme," dodala mluvčí.

Mezi ty nejznámější velké dokumenty Vladimíra Štvrtni patří ty, které mapují životy slavných. Pořady z cyklů Nevyjasněná úmrtí (Předčasná úmrtí, Příběhy slavných) jsou stálicí na obrazovkách České televize. Na jejich natáčení zavzpomínal u příležitosti šedesátin ostravského studia někdejší Československé a později České televize také v rozhovoru pro Deník.

"Na natáčení jsem málokdy jezdil, nebyl čas, navíc dramaturg není redaktor a při natáčení spíše překáží. Moje práce byla při přípravě a pak při dokončování. Miluji střižny, kde vlastně všechno vzniká znovu a dramaturg tam spolu s režisérem a střihačem dává dokumentu definitivní podobu. Vždy jsem si snažil vybírat takové tvůrce s názorem, nápady, vysokou profesionalitou a poctivou připraveností, proto jsem většinou spolupracoval s autorskými režiséry, kteří mi byli navíc blízcí i jako lidé," vzpomínal tehdy na atmosféru natáčení. 

Litoval pouze, že se mu až na výjimky nepodařilo prosadit umělce z našeho regionu. A čím si ho populární cyklus získal?

"Smysluplností a jistou dávkou osvěty a vzdělávání. Moje původní učitelská profese ke mně prostě patří. Neměli bychom zapomínat na ty, kteří už tu nejsou, ale jejich stopa v české i československé kultuře i společnosti obecně je výrazná, navíc měli zajímavé, často i dramatické osudy. Ale hlavně odvedli nezaměnitelný kus práce. Nemám rád dnešní svět celebrit, které se často díky náhodě objeví párkrát na obrazovce, a pak jsou tam pořád, stejně jako v bulvárních médiích. A ve třiceti napíšou paměti. To nechápu. Ctili jsme soukromí i těch, kterým to už bylo jedno, ale jejich potomkům jistě ne. A respektovali jsme i ty živé, o nichž vzniklo pár dokumentů z cyklu Neobyčejné životy. Z práce se pak zrodilo i několik osobních přátelství nebo kamarádství, kterých si hodně vážím," hodnotil tehdy Vladimír Štvrtňa - celý rozhovor najdete zde.