Líčí osudy hrdinek vždy s malou sondou do minulosti, kde ve vzpomínkách nacházíme prameny jejich budoucích rozhodnutí. Přitom se dotýká témat osamělosti, krize identity, nostalgie po domově, vztahů rodičů a dětí, a v neposlední řadě lásky.

Píšu ručně

S Dorou Čechovou jsem se setkal při její ostravské prezentaci knihy před Vánoci. Jen pro zajímavost, její manžel David Beránek, režisér a kameraman, pochází z moravskoslezské metropole a je autorem řady hudebních klipů známých zpěváků a skupin.

Dora Čechova je českou literátkou s ruskými kořeny. Na pražské FAMU vystudovala obor scenáristika. Debutovala oceňovanou knihou Nechtěl jsem být Leninem v roce 2012, na níž navázala další sbírkou povídek Padala letní jablka. Je také autorkou knižního rozhovoru Život a sochy Olbrama Zoubka. Jak se rodí její nové literární počiny?

„Píšu ručně a nikoliv tak, že se někam zavřu a třeba za měsíc ze mě text vytryskne. Nikoliv, jsem spíše takový běžec literárního maratonu,“ svěřila se Deníku autorka. A jak by charakterizovala svoji nejnovější knihu?

Ne soupeřit, pomáhat si

„Ženy, které potřebují muže, jsou ty, které potřebují partnera. Dostanou se do situace, v níž, pokud zůstanou samy, nedopadnou dobře. Moje hrdinky nepovažují muže za protivníky, i když se k nim tak někdy chovají, ale je tam vždycky naděje, že si mohou s těmi mužskými partnery něco vzájemně dát, třeba nemusí spolu zůstat napořád, ale mohou navzájem obohatit své životy,“ říká Dora Čechova.

Své příběhy rozhodně nefabuluje. „Potkávám je v životě. Osudy lidí mě natolik zasáhnou, že mám potřebu o nich psát,“ míní Dora Čechova.

Dospívání a vzory

„Vyrůstala jsem za socialismu, takže k angloamerické literatuře jsem se moc nedostala. Spíše mě ovlivnily klenoty ruské literatury Tolstoj, Bunin, Čechov, Pasternak to jsou klasicky stavěné příběhy, není tam mnoho experimentů,“ doplňuje spisovatelka.

„Dora Čechova ještě věří ve velké příběhy a na malé ploše je vypráví sympaticky a úsporně. Její texty jsou literárně poctivé a důmyslně drobné a úhledné stavby o křehkosti lidských pout, které se na rozdíl od těchto pout nikdy nezhroutí a v nichž je radost se čtenářsky na chvíli zabydlet,“ domnívá se literární teoretička Ivana Myšková.

Každopádně kniha Dory Čechové Ženy, které potřebují muže není četbou výhradně určenou „něžnému pohlaví“. A domnívám se, že je jak stvořená coby dobrá společnice pro delší zimní večery.