Kliknutím zvětšíteZatímco v některých obcích zvěsti o prvních infikovaných spustily vlnu paniky i nevraživosti, Bohumín vše přijal vyrovnaně, skoro bez emocí.
„Když stoupal počet testů, bylo jasné, že to přijde. Náš první pozitivní pacient ani sám vlastně netušil, kde k viru přišel. Hlavní je, aby byl v pořádku, a všichni ostatní pak také,“ říká klidně starosta Petr Vícha.
Kdo jiný by měl zachovávat chladnou hlavu, než právě on - vždyť už stojí v čele Bohumína nepřetržitě šestadvacet let. Sám je tak jednou ze zvláštností dvacetitisícového města, jež se rozpíná na soutoku řek Odry a Olše. V souvislosti s velkou vodou už tu zažil horké chvíle.
Neviditelný nepřítel
Ty nejtěžší v roce 1997, starostou nebyl tehdy ani tři roky. Pod vodou bylo v podstatě celé město, zachraňovaly se životy, šlo o majetek. „V tom je to teď jiné. Nepřítele nevidíme, nejde odčerpat, nepomůže evakuace. Nezbývá než čekat. Víme, že to horší teprve přijde,“ varuje.
Možná i proto tak na rozdíl od některých kolegů z jiných obcí byste představitele Bohumína marně hledali na fotkách na sociálních sítích, jak se nechávají zvěčňovat u rozdávání roušek pro potřebné či dohlížejí na distribuci zdravotnického materiálu. Na okázalosti se nehraje.
„Těmi krizovými situacemi jsme prověření. Máme perfektní tým lidí, kteří vědí, co dělat. Když něco funguje v míru, tak se to nezasekne ani třeba ve válečném stavu. Pro nás je stěžejním úkolem připravit město na život po koronaviru. Naštěstí neneseme žádné břímě z minulosti, které by bylo dlouhodobým problémem. Nikdy jsme marnotratně neplýtvali,“ ví své Vícha.
Osiřel i Bospor
Středa, 8. hodina ranní. Před místní radnicí parkují dvě osamocená auta. Jindy by už místní náměstí tepalo čilým ruchem, takhle se Bohumín líně budí do dalšího tichého karanténního dne. Živo je v podstatě jen kolem obchodního centra Lidl, které vzali útokem senioři. „Když je akce, ani virus je nezastaví,“ směje se pod rouškou mladík, venčící svého psího miláčka.
Ulice jsou prázdné, skoro je problém na někoho narazit. Platí to i pro sportovně-rekreační areál Bosporu, který ročně nabízí vyžití pro půl miliónu návštěvníků. „Ten pohled na prázdná parkoviště je hrozně smutný. Museli jsme zavřít i oblíbený Hobby park, hlavně o víkendu se tam potkávaly stovky lidí,“ krčí rameny ředitel městské společnosti Bospor Jan Resler.
Osiřely, tak jako všude, i školní lavice. V Bohumíně dlouho drželi provoz mateřských škol, ale nakonec vyšli vstříc rodičům. „Počet dětí v mateřinkách klesal, rodiče chtěli čerpat ošetřovné. Proto jsme přistoupili k uzavření,“ rekapituluje člen rady města a ředitel základní školy Čs. armády Adrian Kuder. „Jen věřím, že maminky chtěly být doma kvůli obavám o zdraví dětí. Brzy zaměstnání nemusí být samozřejmost,“ obává se starosta.
Pohotovost přesto drží družina jedné ze škol, kam v případě potřeby mohou umístit svou ratolest od 3 do 10 let ti rodiče, kteří jsou v práci nepostradatelní. „Několikrát v týdnu se tak staráme o jedno dítě. Maminka pracuje v nemocnici, tatínek je strážník,“ doplňuje.
Další sázka na tým
Kde je naopak pořádně rušno, to je Centrum sociálních služeb. Spadají pod něj domov pro seniory Cesmína nebo pečovatelská služba. „Děvčata ze sociálně terapeutických dílen, ale vlastně u nás každý, kdo má zdravé ruce, se pustil do šití roušek. Vybavili jsme nemocnici, městské strážníky, teď šijeme i pro potřebné,“ vypočítává ředitelka Petra Chalupová.
Do funkce přišla loni v létě a hned spadla do krizového stavu, bez varování a po hlavě. „Je to ale jeden z nejpozitivnějších objevů té smutné doby. Pro ředitelku Centra sociálních služeb nic není problém, takoví lidí se cení,“ chválí novou členku krizového řízení starosta Vícha.
Právě na fungující tým vždycky Bohumín sázel. Úzké propojení radnice a občanů města dlouhodobě funguje. „Stejně jako jinde po vypuknutí nouzového stavu přišla vlna obrovské solidarity. My ale z minulosti víme, že přijde i další fáze, kdy si lidé budou závidět. A o pomoc se pak budou hlásit ti, co ji často vůbec nepotřebují. Budeme obezřetní,“ říká starosta.
Dalším specifikem Bohumína je fakt, že město vlastní a provozuje nemocnici. „Po letech, kdy se zdálo, že jsme se odrazili ode dna, přišla epidemie. Máme vedle běžné jednotky intenzivní péče připravenu i stanici na případné umístění nakažených koronavirem, ale kéž bychom ji nemuseli využít. Jsme s vedením nemocnice ve stálém kontaktu,“ připouští Petr Vícha.
Jaký dokument je mu teď nejčastějším společníkem? „Jednoznačně rozpočet města. Už se chystají škrty, v první fázi odhadujeme výpadek v příjmech kolem šedesáti miliónů. A to je jen začátek. Město je v kondici, můžeme spoustu akcí odložit, ovšem na druhou stranu chceme, aby lidé i v Bohumíně měli práci. Spolu to zvládneme, ale bude to bolet,“ dodává Petr Vícha.
4
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
