Moravské povědomí udržuje řada spolků. Vedou debaty o podobě moravské vlajky a hymny, oživují moravský folklor a šíří osvětu. Mnohé mají i politické ambice jako legislativní uznání moravské národnosti nebo obnovu zemského uspořádání.
Předkové Ondřeje Hetmánka žili po generace v Hanušovicích na břehu řeky Moravy. Jako moravský patriot a sportovec dobře zná běžkařské trasy v Jeseníkách, které kopírují hranici mezi Moravou a Slezskem. Rozhodl se jménem spolku Moravská národní obec upozornit turisty a lyžaře na existenci moravsko-slezské hranice.
„S kamarády, kteří mají rádi historii, přírodu a sport, pořádáme putování po moravsko-slezské hranici už několik let. Letos podruhé jsem nabídl veřejnosti, jestli se k nám někdo chce připojit,“ uvedl Ondřej Hetmánek.
ZE SKŘÍTKU NA KRÁLICKÝ SNĚŽNÍK
Jejich osvětová běžkařská výprava putuje ze Skřítku přes Jelení studánku, Ovčárnu a Švýcárnu na Červenohorské sedlo. Včera pokračovala na Vřesovou studánku, Keprník a Ramzovské sedlo. Z chaty Paprsek dnes vyráží na Šerák, Kladské sedlo a cílem je Králický Sněžník.
Tito Moravané-běžkaři nejsou sami, koho fascinuje zapomenutá hranice, na které se až do roku 1775 vybíralo clo. Má ji prochozenou i písničkář Tomáš Kočko, znalec moravské historie. Hledá poslední hraniční kameny, které před stovkami let označovaly, kde končí Slezsko a začíná Morava.
Zajímavé je, že tato hranice nikdy nerozdělovala etnicky ani jazykově odlišné oblasti. Na Moravě i ve Slezsku se mluvilo česky i německy.
SLAVNÁ HISTORIE I DÁVNÉ KŘIVDY
Moravané se snaží nejen připomínat historii Moravy, ale také upozornit na dávné křivdy. „Ústavní soud České republiky by měl být pilířem zákonnosti. Sídlí v brněnské budově, která původně sloužila Moravskému zemskému sněmu. Moravané ji zaplatili a vybudovali pro své potřeby, pro svůj zákonodárný zemský orgán. Byla jim ukradena komunistickým režimem. Po likvidaci orgánů Moravy bylo zemské zřízení v Československu definitivně zrušeno v roce 1949. Majetkové křivdy ze stejného období už dávno napravují restituce, ale ústavní soud dál pracuje v ukradené novorenesanční sněmovně,“ uzavřel vyprávění Ondřej Hetmánek.