Současný student bíloveckého gymnázia Petr Šimpach nakonec jízdním kolům propadl – ve třinácti letech začal sbírat historické kusy s myšlenkou, že je renovuje. „Taťka se kdysi rozhodl renovovat staré auto, které si koupil jako student. Je mi velkým vzorem, tak jsem chtěl taky něco renovovat, jenže ve třinácti letech člověk řidičák nemá, a tak nejschůdnější cestou bylo kolo. Díky mému kamarádovi se mi jedno podařilo sehnat,“ uvedl Petr Šimpach, jenž v pondělí 23. ledna v prostorách Muzea Bílovec uspořádal výstavu věnovanou jízdním kolům. To, o němž hovořil jako o svém prvním exponátu, stojí v chodbě v přízemí muzea a slouží zároveň jako pozvánka do podkroví, kde je expozice.

Při renovaci svého prvního kola Petr Šimpach vycházel z toho, co měl před očima. „Taťka mi pomáhal svými zkušenostmi, hodně věcí se dá dohledat na internetu. Poměrně dlouho trvalo, než se udělal chrom a než jsem to kolo poskládal. Díky tomu jsem ale získal širší povědomí o kolech,“ poznamenal Petr Šimpach.

Rozebrat do šroubku

Vždy, když se mu pak podařilo sehnat nějaké kolo řešil co s ním - zda ho také renovovat, jako to první, na němž se dá jezdit, anebo jít cestou restaurování, kdy se kolo jen vyčistí a zakonzervuje v původním stavu. „Rozhodl jsem se pro druhou variantu. Na můj dotaz ve facebookové skupině, která se zabývá historickými koly mi odpověděl pan Fortys ze Slovenska, a ten mě vedl a učil jak restaurovat kola,“ pokračoval student bíloveckého gymnázia.

Jízdní kola shání přes inzeráty. „Když byl covid, bylo dost času procházet je několikrát denně, a když už se objeví nějaké zajímavé kolo, je potřeba rychle reagovat na inzerát. Už když jsem začínal, věděl jsem, že ta kola mají v sobě určitý potenciál, že to není jen kus šrotu. Vnímám, že jejich hodnota se šplhá a nestane se, že by se mi nějaké slušné kolo dalo sehnat za méně peněz,“ doplnil Petr Štimpach s tím, že renovace kol mu trvá od zhruba dvaceti po pětatřicet hodin čistého času. „Rozeberu to prakticky do šroubku, každý díl vyčistím, vyleštím, lak se čistí, leští, konzervuje. Pak to skládám dohromady,“ přiblížil Petr Šimpach práci na kole.

Ptát se ho na to, kterého kola si nejvíce váží, je zbytečné. „Snažím se u každého kola, aby za něco stálo. Když už ho mám, chci, aby bylo něčím zajímavé. Těžko říci, které je nejvzácnější, ale nejvíce si asi cením toho tandemu Eska, který je sice v předrenovačním stavu, ale je to rarita, kterých není moc, a opravdu jde o originál. Nebo AGB Super elastic, což je německá výroba. Toto je konkrétně ze Suchdola nad Odrou. Je to už tak vzácné kolo, kterých bylo vyrobeno necelých tři tisíce kusů,“ uzavřel Petr Šimpach.

Na výstavě, jejíž vernisáž byla v pondělí v podvečer, jsou k vidění tři desítky kol, zhruba polovinu tvoří sbírka Repeko Cycles Petra Šimpacha, další kola zapůjčily ostravské spolky Moravan a Elelgant. U každého exponátu jsou popisky a zajímavosti, ve vitrínách je k vidění řada doplňků a součástí výstavy jsou i zajímavé údaje z historie jízdních kol. Výstava potrvá do 28. února 2023.