Počátky organizované skupiny příznivců Karla Gotta a Pavlíny Filipovské se datují do roku 1967, kdy vnikl klub FaG., tedy klub (Lenky) Filipové a (Karla) Gotta. Samostatný Klub Karla Gotta byl založen o rok později.

„Vzniklo to celé spontánně. Byly jsme sedmnácti- osmnáctileté holky a obdivovaly jsme a platonicky milovaly Karla Gotta, jezdily jsme na jeho koncerty. Byly jsme s ním v kontaktu, občas nám napsal. Podobně jako když se vrátil z Las Vegas v roce 1968, poslal telegram, že přijede na otevření tehdejšího domu pionýrů. A opravdu přijel,“ vzpomíná na padesát let staré události Zdeňka Cichá, členka Gottova bohumínského fanklubu.

Druhý den po smrti pěvecké legendy spolu v Salonu Maryška na náměstí listujeme klubovou kronikou, kde je spousta fotografií a věnování nejen od Pavlíny Filipovské, ale také Miloše Kopeckého, Pavla Bobka, a samozřejmě Karla Gotta. Milé a možná až unikátní je to, které Mistr napsal svým fanynkám po koncertě v Gottwaldově v dubnu 1968 a které podepsal Karluša Gott. „Ano, tak jsme mu říkali, Karluša,“ vzpomíná s úsměvem Zdeňka Cichá.

Na konci 60. a v průběhu 70. let se Karel Gott objevil v Bohumíně několikrát. Ale pouze na besedách. „Jednou jsme ho dokonce „ukradly“ papalášům z ŽDB, kteří si ho pozvali. My s ním ale byly domluvené a on přišel na setkání s členy klubu v kavárně na náměstí,“ vypráví Gottova fanynka.

Některé z LP desek, které vydal Karel Gott.

Až taková, že když byla někdy v osmdesátých letech v Praze, s dětmi i manželem se vydala na Bertramku, kde Mistr bydlel. „Když jsem tam viděla ty davy fanoušků, uvědomila jsme si, že má Karel narozeniny. Manžel mě vyhecoval, ať u něj zazvoním, zda mě přijme. A stalo se. Zazvonila jsem, Karel nás pozval na zahradu, dokonce pozdržel německý štáb, se kterým měl natáčet, a dvacet minut jsme si povídali. Neuvěřitelný člověk,“ posteskne si paní Zdeňka.

Naposledy se s Mistrem, se kterým si mimo jiné už tykali, viděla v roce 2015 na narozeninách Marty Kubišové. „Poseděli, popovídali si. Tehdy už se vědělo, že se léči s rakovinou, stejně jako já, tak jsem mu řekla, že jsme „na jedné lodi“, oba onkologičtí pacienti,“ prozradila.

Zpráva o Gottově úmrtí jí jako možná miliony lidé hluboce zasáhla. „Nedalo se čekat, že tu bude napořád, ale smutno mi je. Večer doma s manželem zapálili svíčku a pustili si Gottovy písně.

Škoda. Kdyby Gottova nemoc nebyla tak agresivní, mohli se spolu možná ještě vidět. „Plánovali jsme, že Karla pozveme v listopadu na sněm Ligy proti rakovině, kde by od devadesáti žen dostal k osmdesátinám devadesát růží. Už to ale nevyjde..,“ dodává paní Zdeňka smutně.