Kliknutím zvětšíteDesítky lidí přicházejí k páskám s nápisem „Policie ČR" rozmístěným v ulici 6. května. Zastavují se a hledí upřeně na oranžový dům bez oken, na jehož fasádě jsou patrné stopy po požáru. Tak tady se to stalo, jako by říkaly jejich pohledy. Nikdo nemusí říkat co. Výbuch, který protnul čtvrtou hodinu ranní, byl slyšet stovky metrů odtud. „Bydlím ve věžáku až u kempu. Slyšel jsem šílenou ránu a myslel jsem si, že je zemětřesení. Normálně se se mnou zatřásla postel," líčí ranní probuzení muž středního věku.
V tu chvíli jej míjí mladík, který obhlíží dům, jenž stojí naproti místu tragédie přes silnici. „Okna jsou rozbitá, rámy popraskané. Mamka říkala, že to byla strašná rána – a od té doby nespí," mumlá si polohlasem mladík s pohledem upřeným na rozbité balkonové dveře. Před domem právě zametá střepy z rozbitého skla vchodových dveří starší žena. „Byla to děsná rána," říká potichu a vzápětí dodává: „Dole to hořelo, šel z toho dým…"
Jeden příběh střídá druhý, lidé, kteří hovoří, ale nechtějí vyvolávat senzaci. Z mnoha slov je cítit prožitý strach. „Ozvala se velká rána a v ten moment jsme tady lítali jak blázni. Tam to hořelo, lidi řvali. Nemohli ven, protože chodba byla plná ohně a kouře," ukazuje rukou směrem k místu tragédie Josef Nárožný, který rovněž bydlí v domě naproti přes silnici.
„Přiběhli tady nějací kluci a volali na ty lidi, ať skáčou, že je budou chytat do náruče. Vždyť by je zabili," kroutí hlavou Josef Nárožný. Pak se zadívá směrem k oknům svého bytu. „Sklo vletělo manželce do postele, okna jsou vyrvaná z pantů, rámy potrhané. Jsem zvědavý, co se s tím bude dít. I když proti tomu, co se stalo…," nechává Josef Nárožný větu nedokončenou. Podobně vykresluje situaci Lucie Dreslerová, která také bydlí přes cestu. „Vzbudila nás obrovská rána, v první chvíli mě napadlo, že spadl zase nějaký meteorit. Šli jsme se podívat, co se stalo, a to už na místě byli hasiči, byli tam velice rychle. Během chvilky byl dům v plamenech. Když se jeden hasič snažil dostat do sklepa, tak mu přímo do tváře vyšlehly plameny. Lidé volali o pomoc. Až měli hasiči na místě plošinu, tak evakuovali lidi. V pyžamu, bosé, tak jak spali," prožívá opět děsivé okamžiky Lucie.
Zhruba jedenáct hodin po výbuchu hasiči strhávají technikou kus přední zdi a do zasypaných prostor vstupují psovodi Městské policie Ostrava. Mají zjistit, zda muž v bytě, kde bylo epicentrum výbuchu, je jediná oběť. „Prohledávání ukázalo, že pod sutinami pravděpodobně někdo bude, tři psi se shodli na jednom místě a teď se to bude prověřovat. Naše práce tím vůbec nekončí, protože se určitě bude prohledávat i dále, dokud nebude úplná jistota, že v domě už nikdo nezůstal.
Práce je velice náročná, protože člověk musí neustále sledovat, jestli něco nezačne padat. Poprvé jsme byli nasazeni kolem dvanácté hodiny, a protože budova byla velmi nestabilní a začala se hýbat, byli jsme okamžitě staženi a došlo ke statickým úpravám. Pak jsme tedy mohli být nasazeni znova. Je to o tom, hlídat sebe a samozřejmě i psa," říká psovodka Naděžda Kramolišová. Tváří se, že pro nějaký strach v tuto chvíli v její mysli není místo. „Stěny, které hrozily zřícením, už hasiči shodili a neustále to hlídají pomocí techniky. Je tady i statik, tak si myslím, že zajištění, aby se nám něco nestalo, máme hodně dobré," věří Naděžda Kramolišová.
6
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
