Padesát tisíc korun dostane každý z obyvatel, včetně dětí, postižených výbuchem ihned po návratu z hospitalizace. „Je to jednorázová částka, aby měli prostředky na základní životní potřeby," vysvětlila na pondělním mimořádném zasedání zastupitelstva Frenštátu pod Radhoštěm tamní starostka Zdeňka Leščišinová a dodala, že poté budou u každého řešit bydlení a další záležitosti.

Pro nejbližší dny má město připraveno ubytování v domově mládeže, dostalo nabídky na volné byty a město má rovněž byt k dispozici. „Můžeme nabídnout náhradní bydlení a paní ředitelka Charity slíbila, že jsou připraveni tyto byty případně vybavit," dodala starostka.

Jen velmi pomalu se vrací do normálu život ve Frenštátě pod Radhoštěm. Poté, co se město a jeho obyvatelé probrali z prvotního šoku, vzedmula se vlna obrovského soucitu a solidarity s postiženými sousedy.

Ta poznamenala, že jí až naskakuje husí kůže z obrovské vlny solidarity, která se strhla. „Už probíhá sbírka – lidé dokonce dávají peníze pro konkrétní osoby. Tato veřejná sbírka, kterou zastupitelé schválili, začala 18. února 2013 a skončí 17. února 2014. „Ty prostředky se budou shromažďovat několika způsoby na konto, které město zřídilo. Na recepci radnice je připravena pokladnička pro anonymní hotovostní částky, pokud budou dárci potřebovat doklad, mohou o něj požádat na pokladně, kde bude další pokladnička,"upřesnila Zdeňka Leščišinová.

Jen velmi pomalu se vrací do normálu život ve Frenštátě pod Radhoštěm. Poté, co se město a jeho obyvatelé probrali z prvotního šoku, vzedmula se vlna obrovského soucitu a solidarity s postiženými sousedy.

Starostka rovněž oznámila, že má příslib frenštátské firmy Siemens, která dá sto tisíc korun, na což reagovala zastupitelka Katuše Mráčková. „Odborová organizace firmy Siemens dá dvacet tisíc korun," sdělila. K ní se přidal Jiří Jurek s tím, že sousední firma Continental rovněž zahájila sbírku a částka se určitě vyšplhá na minimálně sto tisíc korun.

Na to se přihlásil zastupitel Karel Míček, jenž navrhl, že by každý zastupitel dal na konto jedenu svou měsíční odměnu. S jeho návrhem všichni souhlasili, stejně jako s návrhem, aby město uvolnilo z neúčelové rezervy jeden milion korun, které budou na platbu prací spojených demolicí a odstraňováním škod po výbuchu. „Dnes jsme jednala s hejtmanem Moravskoslezského kraje a kraj je připraven se spolupodílet na úhradě nákladů za práce, které budou v souvislosti s místem té tragedie provedeny," řekla starostka Leščišinová.

Ta připomněla, že minulý týden na řádném zasedání zastupitelé odsouhlasili řadu projektů, ale měli by tuto částku oproti ostatním aktivitám upřednostnit. „Stojíme před tragedii našeho města a je třeba se takto k tomu postavit," uzavřela Zdeňka Leščišinová. I tento návrh všech jedenadvacet zastupitelů Frenštátu pod Radhoštěm jednohlasně schválilo.

Apokalypsa versus solidarita. I tak teď vypadá Frenštát

Jen velmi pomalu se vrací do normálu život ve Frenštátě pod Radhoštěm. Poté, co se město a jeho obyvatelé probrali z prvotního šoku, vzedmula se vlna obrovského soucitu a solidarity s postiženými sousedy.Jen velmi pomalu se vrací do normálu život ve Frenštátě pod Radhoštěm. Poté, co se město a jeho obyvatelé probrali z prvotního šoku, vzedmula se vlna obrovského soucitu a solidarity s postiženými sousedy. Opravdu jen málokdo je schopen několik hodin po katastrofě, která v neděli 17. února otřásla Frenštátem pod Radhoštěm, otevřeně mluvit o tom, co se blízko centra města stalo.

Tragédii stále připomíná nejen torzo kdysi běžného domu, desítky hasičů a policistů, ale také střepy rozmetané v širokém okolí. Nenajde se v tuto chvíli nikdo, kdo by kolem vyhořelé zříceniny jen tak prošel. Lidé postávají v hloučcích i samostatně, ve tvářích mají strnulé výrazy a nejednomu se v očích lesknou slzy. „To je tak strašná tragédie, že se o tom nedá ani mluvit," odpovídají většinou na otázku, jestli ví, co se ono osudové ráno stalo. „Vždyť jsme malé město, byli to naši sousedé nebo dobří známí," ozve se vzápětí.

V šoku jsou jak blízcí a přátelé rodin, které dům obývaly, tak nejbližší sousedé, kteří výbuch a následnou apokalypsu viděli z blízka. „Bydlím tady v družstevním domě, a to, co jsme zažili, bylo opravdu strašné., Bydlíme ve vrchním patře hned v sousedním domě naproti a ten výbuch nám vytloukl okna. To si nedovede nikdo představit, jaká to byla rána," začala jen velmi těžce vzpomínat na hrůzný zážitek paní Jana.


Více přináší úterní tištěné vydání Deníku.

Výzva