Hejtman pro Deník: Investoři musí vědět, že lidé v kraji mají o práci zájem

„Tento region se i v současné trochu horší době posouvá dopředu. Jen si to musíme uvědomit a být na to hrdi, nejen si stýskat, že něco nejde, nebo že je to špatné," říká Miroslav Novák v rozhovoru, kterým zaštítil projekt Deníku s názvem Pomozme lidem, pomozme kraji.

Nejdiskutovanějším problémem Moravskoslezského kraje je opět nezaměstnanost. Je opravdu současná situace tak špatná, jak se o tom mluví?

Je třeba si uvědomit všechny souvislosti. První vlna růstu nezaměstnanosti v našem kraji přišla s výraznou restrukturalizací průmyslu po roce 1989 a trvala do roku 1998, kdy proměnami procházely velké podniky jako OKD, Nová huť či Vítkovice. Přibývaly sice nové firmy, ale ty neměly takové kapacity, aby zvládly absorbovat všechny lidi, kteří přicházeli o práci. Takže nezaměstnanost tehdy strmě rostla a byla vyšší než dnes. Pak přišlo lepší období, kdy se situace postupně stabilizovala. Vznikala nová pracovní místa, přicházeli noví investoři, regionu se začalo dařit. Další náraz nastal v roce 2008 kdy přišlo období hospodářské recese. Tím, že jsme byli z předchozích let plni optimismu a některé staré problémy se nestihly úplně dořešit, tak se ta recese silně projevila i v našem regionu a opět začala nezaměstnanost růst. Statisticky to tedy v současnosti není tak výrazný problém jako na konci devadesátých let, ale trh je nyní nasycen a těžko budou vznikat nová místa v oblasti služeb a v malých a středních firmách, takže se to musí okamžitě řešit.

Kraj vyvíjí aktivity, aby další velké vlně růstu nezaměstnanosti zabránil. Vznikla kvůli tomu třeba i speciální pracovní skupina. Bez pomoci státu byste s tím ale asi až tak nepohnuli…

Přesně tak, pravomoci krajů jsou samozřejmě omezené, ať už rozpočtově nebo v podobě zákonných norem. Když jsem se stal před rokem hejtmanem, tak jsem se od počátku snažil o vytváření nových pracovních příležitostí, a to nejen v té klasické oblasti průmyslu, ale i v nových oborech jako jsou informační technologie, věda a výzkum apod. Stát ale v té době nebyl pro kraj partnerem. Už na jaře letošního roku jsme stát upozorňovali na to, jaké problémy tady můžou nastat v případě dalšího útlumu OKD a jiných podniků. Se zástupci podnikatelů a odborových svazů jsme žádali tehdejší vládu premiéra a ministry o schůzku. Ale nic se nedělo, nikdo neměl o Moravskoslezský kraj zájem.

Čím jste si to vysvětloval?

Já si myslím, že pánové ve vládě byli v té době tak pohlceni vlastními problémy, že v podstatě ani to, co jsou skutečné problémy trápící občany, nevnímali. Z mého pohledu je tedy velmi dobré, že došlo k pádu vlády.

Co se změnilo ve chvíli, kdy nastoupila dočasná vláda premiéra Rusnoka?

Podařilo se najednou velmi rychle vyřešit třeba to, že zdejší průmyslové podniky byly neúměrně zatíženy poplatky za obnovitelné zdroje energie. Snížení poplatků nakonec schválila sněmovna ještě předtím, než se rozpustila. S ministrem průmyslu Jiřím Ciencialou jsme pak založili pracovní skupinu, která hledá řešení pro pomoc Moravskoslezskému kraji. Je obrovská výhoda, že pan ministr je spojený celý život s tímto regionem. Žil zde, dělal léta generálního ředitele Třineckých železáren, takže jeho znalost tohoto kraje je velmi dobrá. Kromě nás jsou v té skupině i zástupci jiných průmyslových podniků, hospodářské komory, odborů, vysokých škol, jsou tam i primátoři měst. A co je velmi pozitivní s čím jsem se v podstatě ve své politické kariéře nikdy nesetkal , je to, že do dvou týdnů je devadesát procent věcí, které my tady vymyslíme, předmětem jednání vlády.

Takže se vám zdá, že se to konečně rozhýbalo správným směrem?

Rozhýbalo se to, já věřím, že je to model, který bude pokračovat, ať už bude nová vláda jakákoliv. Důležité je, že ten posun cítí i mí kolegové hejtmani z jiných krajů. Panuje mezi námi určitá solidarita a soudržnost a oni jsou si vědomi toho, že co se dneska děje v Moravskoslezském kraji, může se dít zítra někde jinde, takže jsou nakloněni tomu, že si musíme pomáhat i navzájem.

Jak taková mezikrajská výpomoc může vypadat?

Nedávno se třeba uvolnilo bezmála půl miliardy korun z evropských prostředků, které dostala Česká republika k dispozici pro operační program Technická pomoc. Ty peníze měly být původně rozděleny všem krajům, já jsem se ale domluvil s kolegy, že půjdou k nám do Moravskoslezského kraje a že tou malou půlmiliardovou kapkou pomůžeme tomuto regionu k novým investicím, a tím i k pracovním místům.

Na co by tedy ta půlmiliarda měla jít?

Tyto peníze půjdou do školství a do silničních staveb. Jsou to různé investiční akce, ale důležité je to, že je to půlmiliarda, která dá práci několika lidem.

Ožehavým tématem je nyní plánované zavírání Dolu Paskov. Z vašich předchozích vyjádření vyplývá, že ale celou situaci nevnímáte až tak černě.

Já jsem přesvědčen o tom, že při určitých racionálních opatřeních, kdy už je jedno, jestli to bude pod hlavičkou OKD, nebo třeba pod hlavičkou státního podniku Diamo, může těžba na Dole Paskov ještě několik let pokračovat, podle mě uzavřen nebude. Druhá věc je, že stát by ani neměl dovolit to, že si vlastník uzavře důl, kdy se mu zamane. Pod tou šachtou jsou přece pořád hmotné rezervy státu, a když se ten důl jednou zasype a zavře, tak už ho nikdo nikdy neotevře a nikdo se k nim nedostane, anebo jen s obrovskými a neúměrnými náklady.

Ony ty zásoby uhlí ale i tak jednou dojdou…

V Paskově je ho ale stále ještě dvacet milionů tun, někdo říká, že i více. Ale je pravda, že se musí stále vytvářet nová a nová pracovní místa v jiných odvětvích, než jen udržovat těžbu uhlí. Proto vedeme intenzivní jednání s různými investory, hledáme cesty, jak tady přivést firmy, jež by mohly spolupracovat se zdejšími dobře fungujícími podniky. Změnit se ale musí i to, aby úřad práce nebyl jen evidenční místo, kde se vyplácejí dávky, ale aby lidi motivoval k práci a pomáhal jim hledat nabídky. Investoři musí vědět, že je tady mezi lidmi o práci skutečný zájem, jinak půjdou jinam.

V současnosti se vedou jednání například s jednou z jihokorejských firem. To by asi mohl být jeden z těch zahraničních investorů, kteří by přinesli do kraje řadu nových pracovních míst, jež zde chybějí.

Ano, jedná se s nimi o tom, že by přišli do našeho regionu. Ta jednání se rozběhla už v létě, kdy jsem se s nimi setkal díky zástupcům CzechInvestu. Ministr Cienciala už byl i nedávno v Jižní Koreji, takže jsem rád, že se to posunulo až tak daleko a věřím, že to i dobře dopadne, protože by to znamenalo minimálně kolem dvou tisíc nových pracovních míst pro náš kraj.

Pomáhá našemu kraji v lákání nových investorů, že se tu před lety usadil Hyundai jedna z největších světových automobilek?

Přesně tak, Hyundai u nás prošlapal terén pro další investory. Je to přece jen globální firma, která má své závody po celém světě. Díky tomu, že postavil svou továrnu v Nošovicích, dnes i další investoři vědí, že tady umíme vytvořit podmínky pro stabilní podnikání.

Rýsuje se teď příchod ještě nějakých dalších investorů?

Nadějná jednání vedeme ještě s další firmou, která by v první fázi vytvořila 350 pracovních míst s tím, že pokud by se jí tady dařilo všechno dobře, tak by mohla přidat ještě dalších 350 míst zhruba do roku 2018. Ale tohle jsou všechno jen přímá místa. Berte v potaz, že Hyundai v Nošovicích zaměstnává sám kolem tří a půl tisíce lidí a každé to místo vynásobte třemi, které vzniknou u subdodavatelských firem.

Narazil jste na to, že aby tady přicházeli investoři, musí lidi k práci motivovat i úřad práce. Ale co ti, kteří teprve vyjdou ze škol? Není náš problém i v tom, že jsme v posledních letech opomíjeli význam technického vzdělávání?

Tohle je problém celé České republiky. Je to dáno jakýmsi porevolučním nadšením, kdy maminky chtěly mít ze svých dětí bankéře, ředitele či manažery a školy se tomu zájmu přizpůsobily plus přibyly soukromé školy zaměřené přesně na tyto obory. O techniku přestal být zájem jako o něco špinavého. Dnes je ale doba úplně jinde. I studenti technických oborů musejí umět ovládat moderní stroje, už to není jen špína a kolomaz. My se snažíme popularizovat technické školství, protože jeho absolventi jsou potřební a mají velkou perspektivu se uplatnit.

Zmínili jsme několik věcí, které brzdí zdejší podniky v rozvoji. Jedna z věcí, která je limituje, jsou i velmi přísné regule ve vztahu k životnímu prostředí.

My máme v Moravskoslezském kraji nejpřísnější normy v Evropě. Třeba v Polsku jsou povolené limitu prachu pětkrát vyšší než u nás a nehodlají tam s tím nic dělat. Vzduch přitom nezná hranice. My tedy na jedné straně nutíme podniky k ekologickým investicím, a tím snižujeme jejich konkurenceschopnost, a proto jsem velmi rád, že se nám na druhé straně podařilo vyjednat u Evropské komise peníze na tyto investice, takže třeba odprášení průmyslových podniků bude z devadesáti procent financováno z evropských zdrojů.

Než jste se stal loni hejtmanem, dělal jste čtyři roky náměstka právě pro životní prostředí, ale i pro oblast dopravy. Kraj přitom určitě potřebuje nejen snížení nezaměstnanosti a čistší vzduch, ale i dostavbu důležitých silnic.

Špatné dopravní propojení trápí třeba Bruntálsko, kde je zároveň největší míra nezaměstnanosti. Pokud se ale nenajdou peníze ve státním rozpočtu, tak tam pořádnou cestu nikdy nedostaneme a skončíme na dlouhou dobu u Opavy. Věřím, že do roku 2015 bude dostavěna aspoň silnice I/11 až do Opavy a že se začne v příštím roce stavět ve směru na Třinecko až do Jablunkova. Ale od Opavy dál dneska nemáme finanční zdroje, které by to zaplatily.

A jak vidíte vznik kanálu Labe OdraDunaj?

Já nejsem jeho vášnivým zastáncem, ale v žádném případě nejsem ani ten, který by ho zabíjel. Myslím si, že má vzniknout analýza, která ukáže, zda a za jakých předpokladů je vůbec reálné tento vodní koridor vybudovat a jaké by to mělo přínosy. V okamžiku, kdy by se ukázalo, že je to smysluplné a Evropská unie by na to dala dotace, tak by náš stát taková stavba přišla už jen zhruba na tři miliardy korun ročně, což je částka, kterou tahle země určitě unese.

Bavíme se o všech problémech regionu a o tom, jak z nich najít cestu ven. Deník nyní přichází s projektem nazvaným Pomozme lidem, pomozme kraji, kterým by chtěl čtenářům ukázat, že se tady dějí pozitivní věci vedoucí k tomu, aby se zde lidem žilo dobře. Považujete za důležité hledat v tomto kraji to, co je dobré, a ne si jen stěžovat na všechno špatné?

Bezesporu to považuji za důležité. Vždyť tento region se i v současné trochu horší době posouvá dopředu.

Ostrava možná nepatří mezi nejkrásnější města světa, ale pro mě je nejmilejší stejně jako celý tento kraj. Máme tady krásné hory, bohaté sportovní i kulturní vyžití. Jen si to musíme uvědomit a být na to hrdi, nejen si stýskat, že něco nejde nebo že je to špatné.

Myslím, že tady ten růst je, ale musíme tomu pomoc, bojovat za svá města, za kraj, starostové i primátoři. A hlavně k tomu všemu musíme mít i partnera na úrovni centrální.