Nemají červencové výplaty, museli uzavřít jeden byt a děti půjdou po půl roce do ústavní péče. Tak by se dala v krátkosti popsat situace v dolnobenešovském Klokánku. Když jsme před pár dny oslovili vedoucí zařízení Hanu Nalevajkovou a celostátní šéfku Klokánků Marii Vodičkovou, prokazovaly totožné rysy: vyčerpanost a bezmocnost.

Nezavíráme, omezujeme kapacitu

„Momentálně máme kvůli kapacitní výjimce uzavřený jeden pokoj. Bohužel, nemůžeme otevřít ani další, byť by to prostory našeho Klokánku umožňovaly," uvedla k současné situaci sociální pracovnice Klokánku Dolní Benešov Michaela Flašková. O Klokánek přitom zájem je, umísťují se zde děti z celého Moravskoslezského kraje.

„V současnosti máme tři volná místa. Všechna už jsou rezervovaná," dodává sociální pracovnice. Další omezení plynoucí z novely, s kterým se musí poprat, je půlroční lhůta, kterou může svěřenec v Klokánku strávit. Poté by měl být umístěn do pěstounské nebo do ústavní péče. Pěstounských rodin ale stále moc není, takže se většinou přikročí k druhé variantě.

„Zatím u nás ještě k tomuto opatření nedošlo, zakrátko tu ale budou čtyři sourozenci přesně půl roku. Zadali jsme podnět o znovusvěření do našeho zařízení, jelikož děti jsou zde spokojené, stabilizované a podle mého úsudku nepřipravené naše zařízení opustit," dodala Michaela Flašková s tím, že děti jsou staré od desíti do patnácti let.

A na závěr popřela informaci, která se v některých médiích objevila: „Každopádně nezavíráme, nehrozí nám to. Jen se musíme přizpůsobit kapacitě."

Dítě není balík

Vedoucí zařízení Hana Nalevajková se hodně pere i s ekonomickou stránkou. Státní příspěvky totiž podle nové novely nedostávají na děti, které dlouhodobě ústav opustí. Na jejich místo ale žádné další děti přijmout nesmějí. „I když děti nejsou momentálně v zařízení, náklady se příliš nesníží. Budova se pořád musí vytápět a udržovat, zaměstnanci se pořád musí platit," vyjádřila se Hana Nalevajková.

Co ji ale doslova zvedá ze židle, je půlroční lhůta.

„Udělali z nás přestupnou stanici. Mám pocit, že to berou tak, že děti odvšivíme, dáme do fyzické a psychické pohody a pak se přemístí do ústavu. Já to nechápu, dítě přece není balík, nemůže se s ním šoupat sem a tam," vysvětluje svůj postoj Hana Nalevajková. Její názory jsou totožné s názory Marie Vodičkové.

„Ti lidé snad v životě v Klokánku nebyli. Děti sem chodí totálně zavšivené, při lékařských prohlídkách z nich padají štěnice. I pro to dítě samotné to je strašně stresující. Sotva si tu zvyknou, musejí zase pryč," rozhořčila se Marie Vodičková. A co se ekonomické stránky týče, ta je podle ní dlouhodobě neudržitelná.

„Řeknu vám to takhle. Momentálně máme padesátimilionový dluh, který se nějak zaplatit musí. Naši zaměstnanci v tuto chvíli ještě nedostali červencové výplaty. Někteří kvůli tomu dávají výpovědi, což se jim nelze divit. Po celé republice je zavřeno celkem třináct bytů Klokánku, přitom ale vím, že ústavy ani nemají takovou kapacitu, aby všechny děti od nás přijaly.

Když nám v noci zaklepe pracovnice OSPODU na dveře, samozřejmě to dítě na ulici nenecháme. Situace je zkrátka kritická," dodala šéfka všech Klokánků. Přesto na závěr uvádí, že zůstává optimistou a věří, že Klokánky náročnou situaci zvládnou.