Kliknutím zvětšíte„Říká se, že pot a slzy mají stejnou podstatu. Nešlo o to ušetřit pár stovek za hrobníka, ale spojit smutek s prací. Chtěl jsem poskytnout poslední službu dědovi, který s námi bydlel do konce života. Zajímá mě historie a filozofie, a odtud už byl krůček k thanatologii. Když byl děda upoutaný na lůžko, bavili jsme se o všem možném. Taky o tom, jak se o něj postarám na poslední cestě,“ vysvětlil Eda Kosař jak dědeček s vnukem společně přišli na originální nápad.
Úvod do pohřebnictví
Edgar Kosař se rozhodl, že si zkusí vykopat pár hrobů. Nechal se zaměstnat v technických službách. Jako začátečník pracoval pod vedením zkušených hrobníků.
Zjistil, že na hřbitově ve Městě Albrechticích je půda plná říčních valounů i jak se pracuje s tvrdým jílem na krnovském hřbitově. Po této zkušenosti si váží práce hrobníků, kteří musí řešit spoustu technických problémů a současně vykonávají namáhavou práci.
Pak se Eda Kosař přihlásil na seminář o pohřebnictví, který v Josefově u Jaroměře vedl přední český odborník Tomáš Kotrlý. „Tento pán má na Ministerstvu pro místní rozvoj ČR na starosti agendu pohřebnictví, takže mi vysvětlil legislativu. Chtěl jsem být po všech stránkách připravený, až přijde čas,“ doplnil Kosař, kterého rodina v čele s dědečkem v hrobnickém nadšení podporovala.
Správa hřbitova pozůstalým řekla: ne!
„Pan Kotrlý z ministerstva mi vysvětlil, proč pomocník hrobníka nemusí být zaměstnancem technických služeb. Za případné pochybení asistenta – kopáče totiž zodpovídá hrobník. Pokud bude se mnou na hřbitově spolupracovat osoba kvalifikovaná pro výkop hrobů, tak neexistuje překážka, proč bych nemohl kopat. Na druhou stranu na to kopání nemám právní nárok. Když děda v listopadu 2017 zemřel, ukázalo se, že správa hřbitova má svůj výklad. Jako pozůstalý prý nesmím asistovat hrobníkovi, protože nejsem jejich zaměstnanec,“ popsal Edgar Kosař jak narazil.
Rodina se semkla, pomohlo ministerstvo
Rodina chtěla splnit poslední přání dědečka, takže byla připravena pohřeb odložit. Zesnulý si výslovně přál spočinout na krnovském hřbitově, takže pohřeb na jiném pohřebišti se vstřícným správcem nepřicházel v úvahu. Pro pozůstalé to bylo nepříjemné rozčarování, že správa hřbitova nemá pochopení pro přání zesnulého ani empatii vůči zarmoucené rodině. V těžké situaci poskytl rodině důležitou konzultaci právě Tomáš Kotrlý z ministerstva pro místní rozvoj.
Děda by měl radost
„Pokud to není výslovně zakázáno ani povoleno ve hřbitovním řádu, bohužel opravdu záleží jen na libovůli šéfa hřbitova, komu umožní kopat a komu ne. Počítali jsme i s poslední možností prodloužit dědovi pronájem mrazícího boxu a požádat radu města Krnova nebo zastupitelstvo, aby na nejbližším zasedání hřbitovní řád změnili. Na hřbitově byli neoblomní, ale naštěstí nám vyšlo vstříc vedení Technických služeb Krnov. Děda by měl radost, jak jsme to zvládli. Za ty nervy to stálo. Pan hrobník i jeho kolega byli profíci a ve všem jsme si rozuměli. Mám na dědu krásné vzpomínky. Patří mezi ně i tato historka jak jsme vymysleli a dotáhli do úspěšného konce kopání hrobu,“ uzavřel vyprávění Edgar Kosař.
4
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
