Deník na návštěvě: Jak se žije v Kozlovicích? Obec staví na valašských tradicích

Kozlovice, to je obec, kde milují nejen muziku 

Malebně položená obec na dohled od hukvaldského hradu obklopená vrcholky předhůří Beskyd, byla v minulosti známá jako sídlo valašských vojvodů a působiště lidových muzikantů, kteří měli značný vliv na tvorbu dnes ve světě proslulého Leoše Janáčka.

Na hudební a taneční tradice hudeckých a cimbálových muzik, které v minulosti působily kolem Ondřejníku, navázal v obci soubor Valašský Vojvoda (založený v květnu 1970). Populární folklorní seskupení působící doma i v zahraničí je známé i televizním divákům z programů Zpívánky, Vonička z domova i jiných pořadů. Na kulturní frontě nelze zapomenout na divadlo. Kozlovice si jako jedná z mála obcí zachovala tradici ochotnických vystoupení. Nelze přitom nevzpomenout na obětavou organizátorku, herečku a režisérku Marii Pattermanovou. 

Na závěr pár slov o obecním znaku. Ten představuje stříbrného kozla se zlatou zbrojí, který mezi kopyty svírá zlatou valašku - připomínku sídla valašských vojvodů. V dolním poli jsou tři stříbrné hroty ze znaků olomouckých arcibiskupů. Pravda je však taková, že název nevznikl od kozy, nebo kozla, ale zcela prozaicky od říčky Ondřejnice, kdysi nazývané Coswetz (křivolaký) později Coslowitz a Kozlowice. To však nic nemění na tom, že obec nabrala správný směr svého dalšího vývoje. 

Jsme rázovitou valašskou dědinou (*8. 9. 1294) se všemi vymoženostmi dnešní doby. Každý starosta je velkým patriotem a umí svoji obec náležitě pochválit. Ne jinak je tomu i u mě. Obec ovšem dělají především lidé a já věřím, že všech 3 074 obyvatel považuje Kozlovice za svůj skutečný domov s velkým D. Určitě i u nás jsou věci, které se dají vylepšit nebo které tu chybí. Tak vidí svou obec starosta Kozlovic Miroslav Tofel. Na co jsou Kozlovičtí opravdu pyšní, jak zvládají pandemii, plány do budoucna a další pak starosta Kozlovic dále prozrazuje v rozhovoru pro Deník. Více ZDE.

Starosta Kozlovic Miroslav Tofel.Zdroj: Archiv obce Kozlovice

Z historie Kozlovic

8. září 1294 daroval příborský hrabě Jindřich z Hückeswagenu zakládací listinou rychtáři Sydylmanovi a jeho dědicům ves Pormansdorf, aby ji vlastnil a řádně užíval. Položil tím základy lánové vesnice dle franckého a hlubčického práva. K řádnému užívání patřilo klučení do té doby hlubokých lesů, pálení dřeva v milířích na uhlí, obsazování vyklučených prostor a jejich přeměnu na prvozemědělské využívání, chov ovcí a později i skotu. Jak probíhal život v tomto, pro nás vlastně dávnověku, je dnes už těžko zjistitelné, většina uváděných dokumentů je založena na úvahách a dohadech listovníků.

Přenesme se však pro nás do novověku, který začíná objevením Ameriky v roce 1492. Pro Kozlovice a okolí přibývá historických dokumentů díky pohybu obyvatel za tzv. valašské kolonizace (16.-18. stol.). Tehdy se Valaši ze svého původního osídlení ve Valachii v Rumunsku pozvolna posunovali po horských oblastech Karpatského oblouku až do Beskyd a s sebou přinášeli mimo svůj životní styl (chov ovcí – tzv. salašnictví), svou mluvu, kroj, zvyky, písně a tance. Při této migraci dochází k míšení s již usedlým obyvatelstvem (většinou pasekáři), všude, kudy procházeli.

Obec KozloviceZdroj: Deník/Jan Smekal

Valaši se řídili tzv. valašským právem, charakterizovaným dlouhodobým osvobozením od daní a různými úlevami. Při osidlování vyklučených oblastí a těžké práci v lesích jim přinášelo určitou volnost a vlastní samosprávu. Představitelem světské moci byl VALAŠSKÝ VOJVODA, který řídil valašská hospodářství v osídlených lokalitách, dozíral nad Valachy, hájil jejich zájmy a zprostředkovával styk s vrchností na Hukvaldech. Vojvodové pocházeli většinou z rodu Krpců. Sídlem Valašských vojvodů byly na tomto panství po 200 let (1565-1764) právě Kozlovice. Tuto dobu zpracoval ve svých románech spisovatel Bohumír Četyna z Frenštátu pod Radhoštěm.

Součástí obce Kozlovice je i část Měrkovice. Jako rok založení obce Měrkovice je brán rok 1789, kdy došlo k první parcelaci kozlovického panského poplužného dvora, na kterém robotovali osadníci z Kozlovic a okolí. Tento dvůr tu byl již v 16. století. Své jméno dostaly na počest tehdejšího hukvaldského purkrabího Ondřeje Měrky a za dobu své skoro 200 leté existence se pořádně rozrostly. Osadníci, kteří původně pracovali na panském, se v průběhu let začali věnovat hospodaření na vlastním a začali pracovat jako uhlíři v lesích, havíři v kozlovických železno-uhelných štolách, povozničili, či se věnovali řemeslům. Šikovnost měrkovských kameníků z lomu v Kazničově přešla až do Polské Kety, kde někteří z nich zakotvili již nastálo. Obec Měrkovice zanikla 1. 7. 1960 a byla přičleněna k obci Kozlovice jako její část. (zdroj: www.kozlovice.cz)

Kreslíř, řezbář i příležitostný fotograf. To všechno v sobě zosobňuje kozlovický umělec Radek Zdražil. V poslední době pracuje hlavně na dílech určených jako dary k různým příležitostem. "Dřevo mne totiž vždy přitahovalo, ale měl jsem k němu a mám dodnes respekt. Tady už ale potřebujete mnohem větší, různorodější a nákladnější výbavu, aby to obrábění dřeva nebylo utrpením, ale potěšením". Nejen o tom hovoří pro Deník oblíbený a vyhledávaný kozlovický řezbář a výtvarník Radek Zdražil. O respektu a lásce k dřevu, o umění a dalších věcech čtěte ZDE. 

Řezbář a kreslíř Radek Zdražil.Zdroj: Archiv Radka Zdražila

KOZLOVICE V DATECH

Tip na výlet:

Mlýn v Kozlovicích

Areál na Mlýně v Kozlovicích.Zdroj: Jaromír Kahánek

Nedaleko dolního konce vesnice Kozlovice, na pravém břehu říčky Ondřejnice, tam, kde se říčka zařezává do vršků Palkovických hůrek a vytváří zde několikakilometrový přírodní kaňon, stojí zrekonstruovaný mlýn s 250 metrů dlouhým náhonem a plně funkčním mlýnským kolem. Mlýn patřil ke čtyřem nejstarším v Kozlovicích, které byly zapsány již v prvním dochovaném vrchnostenském urbáři z roku 1581. Mlýnský mechanismus byl poháněn jedním mlýnským kolem na tzv. horní vodu.