Hokejová horečka pohltila také Základní školu Englišova v Opavě, mimochodem sportovně zaměřenou základku, která pro vrcholový sport vychovala třeba špičkové atlety Jakuba Holušu, Jana Kudličku nebo Michala Balnera. 

V pátek se v multimediální třídě za sebe naskládalo několik řad židlí, aby děti mohly sledovat hokej. Zájem byl obrovský.

Spousta diváků dorazila s trikolórou na tváři. Kdo nestíhal, domalovával ještě během první třetiny. Nechyběly ani vlajky. Byť tito školáci znají úspěch z Nagana jen prostřednictvím záznamů, neustále se zde připomínal. Duch dvacet let starého vítězství byl cítit i na „Englišce“.

„Hokej je pro mě naprostá srdcovka. Viděl jsem každý zápas. Vstával jsem na něj i časně ráno, když bylo potřeba. Nedávno jsem si pustil server youtube.com a zpětně se koukal na všechny naše naganské zápasy. I když jsem to osobně zažít nemohl, běhal mi z toho mráz po zádech,“ komentoval osmák Matěj Daněk.

Podobně to měl také Lukáš Vícha, mimochodem bývalý hokejista, jenž tento sport provozoval sedm let.

„Hokej sleduji trochu z jiného pohledu. Spousta lidí je naštvaných, když se našim hráčům na ledě něco nepovede. Vzhledem k tomu, že jsem to v minulosti hrál, dokážu se do toho vcítit. Vím, že spousta věcí není tak jednoduchých a beru to s určitým nadhledem,“ uvedl. Hokej si nemohly nechat ujít ani dvě kamarádky Vanda Brunová a Zuzana Volovecká.

„Viděla jsem všechny zápasy. Jinak to vlastně ani nešlo. Taťka je velký hokejový nadšenec a celou rodinu na zápasy ráno budil,“ smála se druhá jmenovaná, mimo jiné velmi talentovaná plavkyně z Opavy.

Zápas se na Englišce nepromítal pouze v multimediální učebně, ve sborovně ho sledovali také učitelé, kteří zrovna měli volnou hodinu.

Přenos přes internet sem tam vypadával, protože zkrátka v jednu chvíli ho měla zapnuta neskutečná spousta lidí. Během krátkých pauz si někteří zavzpomínali na Nagano. A to třeba i dlouholetý ředitel školy Jan Škrabal.

„Během finále jsme tehdy jeli do Jablonce na republikový šampionát žactva. Poslouchali jsme to v autobuse přes rádio. Atmosféra byla neuvěřitelná. Když se vyhrálo, auta blikala. Naprosto neskutečný pocit,“ připomenul si dvacet let starou jízdu na sever Čech ředitel „Englišky“.

Druhá třetina utkání pro školáky nebyla nejradostnější. Dvakrát jsme inkasovali, ale opavští žáci doufali až do třetího gólu při powerplay. Hůl nad českými hokejisty ovšem ani přes prohru 0:3 nikdo nelámal.

„Je to škoda, jsem zklamaná, ale určitě budu fandit i nadále. Utkání o třetí místo si nenechám ujít,“ tvrdila nám bezprostředně po závěrečné siréně Adéla Cihlářová. Podobně to měl i Robin Černík: „Jde se dál. Jsem sice zklamaný, ale Rusové byli agresivnější než my.“

Hokej v Opavě přitom neovládl pouze školy základní, ale dokonce i ty mateřské. Povzbuzovalo se třeba na MŠ Havlíčkově. „Všechny děti se sešly v jedné třídě. Měli jsme připraveny vlaječky, na tvářích namalované trikolóry a atmosféra byla i přes prohru úžasná. Na závěr jsme dětem vysvětlili, že nás čeká ještě zápas o bronz. Mají se tak na co těšit,“ hodnotila jedna z učitelek školky Markéta Langrová.

Vše o dění v Olympijském festivalu v Ostravě zde 

Lidé sledovali hokej i v hospodách

Ačkoli semifinále hokejového olympijského turnaje mezi Českem a ruským výběrem začalo v době, kdy většina lidí bývá v práci, hospody a bary v regionu se zaplnily.

Jako v případě pivnice Maršál v Ostravské ulice ve Frýdku-Místku, kde teprve nedávno instalovali velké plátno k projekci. I přes ranní zahájení zápasu bylo plno.

„Do hospody jsem přišel kvůli hokeji. Vypadl jsem proto i z práce,“ uvedl muž z Ostravy, který v regionu pracuje. Na pivo a hokej zároveň si zašel i jiný návštěvník pivnice Maršál.

„Přišel jsem jak na pivo, tak na hokej. Našim věřím, jsem vlastenec,“ dodal muž z Frýdku-Místku. Ke sledování hokeje lákal český tým k Maršálovi pravidelně. „Vždy když hrál český tým, bylo zde plno,“ řekla číšnice, která měla plné ruce práce už v poměrně netradiční hodinu.