Do projektu, na jehož konci bude spousta slávy, spojené s publicitou a fériemi na ostravské Stodolní ulici, vložilo svůj um celkem čtrnáct známých prozaiků, básníků, písničkářů, ale i filmařů a literárních teoretiků.

Připravili hru, do níž se může zapojit úplně každý, stačí si vybrat „rozehrávku" v podobě prozaického odstavce, sloky básničky či písničky, a dopsat k ní pokračování – vlastní odstavec nebo sloku. Fantazii se meze nekladou, rozvíjet dějové zápletky i poetické scenérie je možné naprosto libovolně. Stejně tak se lze rozhodnout i pro kteréhokoliv z „rozehrávačů", pokud vás políbí Múza, staňte se klidně spoluautorem všech. Budete-li až třetím, čtvrtým nebo dalším přispívatelem za „rozehrávačem", na vašich šancích to nic nemění. Pokaždé navazujte na celek, nikoliv pouze na první „rozehrávku".

Při konečné selekci, kdy se dostanou ke slovu literární teoretici, tak spíše dosáhnete mety nejvyšší – otištění některého z vašich literárních počinů v časopise Obce spisovatelů Průhledy.

JAK SE ZAPOJIT DO HRY?Na e-mail web.msdenik@denik.cz pošlete vlastní pokračování vybrané rozehrávky (můžete klidně všech), připište své jméno a příjmení, přidejte pár slov o sobě. My vaše příspěvky postupně zveřejníme připojením za vybranou rozehrávku, aby na váš příspěvek mohli navázat další hráči. S přemýšlením neotálejte, na konci září se brána k vaší literární slávě definitivně uzavře. Tak s chutí do toho!


5. Rozehrávač: Jaroslav Wykrent

Skladatele, textaře, hudebníka a zpěvák, který se v těchto dnech dožívá krásného životního jubilea. Proslavil se zejména coby dvorní textař a autor písní zpěvačky Marie Rottrové, v jejímž podání se jeho songy, jako například Lásko, To nic či Řeka lásky, staly opravdovými hity a věčnými evergreeny.

close Jaroslav Wykrent zoom_in Zde je jeho písňová „rozehrávka", která vás má inspirovat k jejímu dalšímu pokračování:

Navzdory zvonění
růžových mobilů
jsi jenom největší
ze všech mých omylů
má slepá ulička
na cestě do ráje
klávesa, na kterou
nikdo už nehraje .....................

1. Hráč: Ester Štefková

"Děvucha z teho Ostravska, co ma rada prču, aj kdyby na obloženy rohlik s šunkou nebylo … Kaj je prča, tam su zdejší, usměv je vždy nekrasnější," říká o sobě autorka následujícího příspěvku Ester Štefková z Frýdku-Místku.

Zde je její příspěvek:

Navzdory ťukání
do ploché obrazovky,
jsi pouhý sen, co
vstoupil mi do vozovky.

Má zkřížená cesta
co na barvy nehraje,
ať svítí zelená
nebo tam stopka je…

2. Hráč: Eva Šantrůčková

Zde je její příspěvek:

Vzdávám se naděje
zrazuji ideje
sleduji netečně
osudu běh

Vzdávám se touhy
uhýbám hloubi
sleduji bezděčně
života spěch

Vzdávám se lásky
jen tak – bez nadsázky
sleduji netečně
milenců svět…

Tvé oči, to jsou bleděmodré lasery,
ukrytý démon i Boží svatozář,
opona řas marně se snaží zmírnit jejich jas,
jsou průnikem všech duševních krás.

To nebe si do Tvých očí sneslo
svou modravou dáli všech hvězd,
a i kdyby se Tě zřeklo,
budou v nich stejně modré chrpy kvést.

Spásou v tom modrém oceánu je maják zřítelnic,
vábící příslibem krásné viny srdce všech toulavic.
Jsou nabité něhou se sílou miny
skýtají modré laskominy.

Září v nich ohýnky milého nezbedy,
moudrost i bystrost – nevěřím, že jsou dílem náhody,
máš bezkonkurenční atributy,
Tvé oči jsou víc než zlaté pruty.

Ráda z nich piji to teplo léta,
tajemství mužů i znalost světa.
Tvá léta plynou, roky letí,
však oči Tvé jsou oči dětí.

Opojná hudba se z nich line,
vnímám ji, i když patří jiné,
nezměrná úcta k Tvému soukromí
i pouhý náznak citu rázem utlumí.

Ať celý život provází je štěstí,
láska o kterou stojíš a dobré zázemí
a dobré věci ať sudičky z nich věští,
ať je jim sladce na zemi.

Tak v téhle ódě do modra
mé srdce nese poselství,
že lékem je mi ta němohra…,
nabízím s láskou ryzí přátelství.

3. Simona Štěpánová

Sedmnáctiletá Simona Štěpánová je studentkou gymnázia. Ráda hraje na kytaru, píše básničky, jezdí na kolečkových bruslích, lyžue a tráví čas s kamarády. Taky se ráda směje a užívá života.

Zde je její příspěvek:

Navzdory tichu,
slyším tvůj smích,
ztrácíš se v mlze,
i v očích mých…

Navzdory křiku,
v zavřené místnosti,
hledáš svůj sen,
i trochu hrdosti.

Ztrácím se v poušti,
žízním, mám hlad..
cestu mou končí,
veliký pád.

Ztrácím už iluze,
láska tu není,
v duši je ticho,
a končí snění…

4. Hráč: Martina Šomanová

Martina Šomanová žije v Beskydech, v obci Ostravice. Literární tvorbě a fotografii se věnuje od svých 13 let. Je sociálně-výchovný pedagog na mateřské dovolené a protidrogová preventistka. Po dvou maturitách a studiu na Ostravské univerzitě pracovala 10 let ve školství jako vychovatelka v dětských domovech, speciální pedagog v krizovém centru, vychovatelka v azylovém domě pro týrané děti, učitelka na soukromých speciálních školách. Zároveň je maminkou tří dětí, které se, citujeme: "…staly mým sluncem, alfou i omegou na cestě životem." Je kmenovou autorkou nakladatelství King a Alisa Petřvald a členkou LKPB F-M a autorkou mnoha knih, držitelka literních ocenění - Cena Benjamina Kinga/2004, Cena Kantrix Kingové /2004, 1.místa v soutěži o Cenu Královny Alisy/2004 - a předsedkyně Klubu maminek a dětí v Ostravici.

Zde je její příspěvek:

Kdepak jsou setkání
co mají sílu snít?
Slíbil jsi lásku
peníze i byt
Navzdory osudu
začínám žít
snad budu bez tebe
lépe se mít

Kdepak jsou setkání
kdy rety se chvěly?
Jak nebes červánky
též se rozplynuly
Navzdory kouzel
jež život mění
odcházím s dětmi
neb lásky není

Kdepak jsou setkání
jež byly mi oporou?
Jak Romeo a Julie
odešli s touhou svou
Navzdory sklamání
umím slzy skrýti
budu se koukat
s jiným smyslem žití

Kdepak jsou setkání
co přinášela naději?
Dík tvému nezájmu
děti tátu nemají
Ta tam jsou sliby
že budeš milovat
zklamal jsi coby muž
táta i kamarád…

5. Hráč: Martina Kopecká

Martina Kopecká je učitelka 1. stupně na ZŠ. Jak sama přiznává, neumí být moc v klidu, takže se kolem ní stále něco děje. Její práce je zároveň jejím hlavním koníčkem. Když se zrovna nevěnuje škole, svým žákům a své rodině, věnuje se sportu - basketbalu, volejbalu, badmintonu a jízdě na kole. Už na základní škole si pro sebe psávala rýmovačky a to jí zůstalo do dnešního dne. "Hlavně se vždy vyřádím na papír při oslavách s kamarády a kamarádkami," říká Martina.

Zde je její příspěvek:

Jak hrnec bez ucha
či vodník na suchu
jsi mobil bez čísla
hlásím tvou poruchu
jsi hříšník u soudu
což špatně dopadlo
spotřebič bez proudu
rozbité zrcadlo

Navzdory písně mé
o kráse, o lásce,
je již vše zbytečné
vracet se k otázce
kdo ublížil více
a kdo byl netečný
je konec měsíce
jsem smutný pocestný

Nejsi má závislost
lásko má bývalá
nutkavá posedlost
co by mne týrala.
„marjánka" je droga
neškodí jako ty
trápit se je škoda
zničí nám to city

Prý mrtvý nestůně
na tvojí zahrádce
jak květy bez vůně
smíření po hádce
jsi mého života
osudová chyba
jako malá bota
tlačíš mě jak divá

Se srdcem zraněným
denně Tě potkávám
pohledem rozverným
naději nedávám.
Tak co nám teď zbývá
se srdcem bez lásky
vím, byla to chyba
už žádné otázky…

6. Hráč: Gabriela Stašová

Zde je její příspěvek:

Gabriela Stašová je studentkou Ostravské univerzity, oboru Zdravotně sociální pracovník na Fakultě sociálních studií. Má již menší literární zkušenosti, protože byla vybrána jako přispívatel článků do rubriky Jak to vidím já v MS Deníku. Zhruba dva roky se věnuje psaní vlastních básniček, zatím však pouze pro radost svou a svých blízkých přátel. Doufá - a my věříme - že se vám její příspěvek bude bude líbit.

Navzdory zvonění
růžových mobilů
jsi jenom největší
ze všech mých omylů
má slepá ulička
na cestě do ráje
klávesa, na kterou
nikdo už nehraje

Struna, co napíná
každodenně
myokard můj
tak zaníceně
Proč však hrát hru
co omylná jest?
Jsi jenom největší
však krásný trest

Nejdelší, nejhlubší
ze všech těch cest
Kam jsi mne zavlekla
jednoho poledne
na cestě do pekla
snad rychle uběhne
čekání na to
zda opět se setkáme

Čekání, které teď musím jen z lásky snést!