Loutkové divadlo v Opavě slaví pětašedesátiny

Loutkové divadlo prostě k opavské kultuře nedílně patří. Jeho soubory hrají během sezony s železnou pravidelností každou neděli dvakrát jednu nastudovanou pohádku. Soubory se pravidelně účastní soutěží i přehlídek. Během víkendu 2. a 3. dubna uskuteční v prostorách Loutkového divadla regionální přehlídku amatérských loutkářských souborů Opavská rolnička 2016 s postupem na Loutkářskou Chrudim.

Opavskou výtvarnici Zuzanu Slovákovou idylka dětství neopouští ani ve zralejším věku. Už během středoškolského studia nastoupila jako výtvarnice do opavského Loutkového divadla a vrátila se tak do míst, kde jako dítě sama hrávala.

„Nejdřív jsem šila kostýmy pro loutky a časem jsem si je začala sama vymýšlet a vyrábět. Vznikaly z textilu, ze dřeva, z molitanu, z chemlonu a z dalších dostupných materiálů, ke kterým jsem přidávala i vlastní obnošené oblečení," vzpomíná Zuzana.

Kromě výroby loutek začala dělat i celkové scénografi e uváděných pohádek. „Scéna i loutky mi umožňují krásnější pohled na svět, než je ten skutečný. Drží mě ve světě fantazie a pohádek se šťastným koncem," dodává Zuzana Slováková.

Historie

Opavské Loutkové divadlo s názvem Pionýr otevřelo díky neúnavné snaze jeho duchovního otce Františka Podgrabinského své dveře prvním divákům 8. dubna 1951. K zakladateli se připojily další opavské „buditelské" osobnosti – Vladimír Mařádek, Jaroslav Kuzník a Karel Novák.

Mládežnický loutkářský soubor v roce 1957 založili a pak vedli Pavel Fiedor a Zdeněk Křístek. Jeho členové vystupovali převážně s marionetami a občas též s maňásky. Mluviči sídlili u klavíru pod jevištěm a vodiči používali plošinu, umístěnou nad jevištěm.

Mládežnický soubor se později rozdělil a každý z obou režisérů měl ten svůj, takže v divadélku už působily soubory dva a po příchodu Zbyňka Wagnera tři. V roce 1980 vystřídal Pavla Fiedora dlouholetý člen souboru Leo Hein. V roce 1981 vnesli účinkující do hry nový prvek, spočívající v odkrytém vodění loutek přímo na jevišti.

Úspěšnou hrou byla Koza Roza

V roce 1983 nastudoval Sdružený loutkářský soubor v režii Petra Nosálka hru Koza Roza a dostal se s ní až na celostátní Loutkářskou Chrudim. Inscenace byla „oprášena" ještě v roce 1988 a získala cenu Grand prix Jana Dormana na přehlídce amatérských divadel loutek v polském Knurówě.

Od 70. do 90. let působilo v Loutkovém divadle celkem sedm souborů. Neloutkářské Amatérské studio tvořili studenti, vedení herečkou Slezského divadla Evou Záběhlickou. K dalším neloutkářským souborům, působícím na scéně Loutkového divadla, patřil od roku 1992 studentský soubor Střess a od roku 1993 mládežnický Sáček.

Kromě už zmíněných se do historie opavského Loutkového divadla zapsali ještě další režiséři jednotlivých souborů. Byli to například Václav Koubek, Vladimír Břichnáč nebo Miroslava Halámková. Loutkové divadlo řídil jako stálou amatérskou scénu Městský dům kultury Petra Bezruče. Po jeho zániku v roce 1991 převzalo zřizovatelství město.

Pod taktovkou střediska volného času

V roce 2005 svěřila radnice provoz loutkového divadla opavskému středisku volného času. V současné době v něm působí třináct dětských, mládežnických, studentských a dospělých souborů. Jeden soubor používá klasické loutky, čtyři soubory jsou vyloženě činoherní a zbytek tvoří soubory s kombinací loutky – herce.

„Kromě vlastních souborů využíváme pro zpestření nabídky i amatérská a profesionální divadla z celé republiky. Občas k nám zajíždějí i taková renomovaná loutková divadla jako je královéhradecký Drak, ostravské Divadlo loutek, brněnské Divadlo Radost nebo liberecké Naivní divadlo. V březnu přijede kladenské Divadlo Lampion," říká vedoucí Loutkového divadla Jana Vondálová.

Nejoblíbenějšími inscenacemi jsou pohádky

Návštěvnost je stále dobrá a dokazuje, že divadélko zůstává oblíbeným nedělním místem k návštěvě. Nejvděčnějšími diváky jsou malé děti, které příběh naplno prožívají.

„Této věkové kategorii se snažíme repertoár přizpůsobovat. Snažíme se též o interaktivní představení, do kterého mohou být děti přímo zapojené," konstatuje Jana Vondálová. K nejoblíbenějším inscenacím patří pohádky Autíčko Cililink, Tři zlaté vlasy děda Vševěda nebo Kocourek Modroočko, ale těch oblíbených je mezi dětskými diváky víc.

Jaký je rozdíl mezi dřívějším a současným zřizovatelem? V podmínkách podstatný z personálního hlediska.

„Když spadal pod Městský dům kultury Petra Bezruče, měl profesionálně zajištěného výrobce kulis a výtvarnici. Díky tomu fungoval na, dá se říci, poloprofesionální bázi. Tyto zaměstnance nemáme a soubory si pro své inscenace musejí všechno zajišťovat samy. Pomáhají nám i studenti opavské ,umprumky'," přibližuje Jana Vondálová provozní záležitosti.

Kromě loutkových a činoherních představení opavských souborů slouží komorní prostor Loutkového divadla například akcím školských zařízení a využívají je též různé organizace nebo agentury pro zajištění svých kulturních akcí.

Loutkové divadlo dál patří státu

Situaci Loutkovému divadlu komplikuje církevní restituce. Dokud nebude pevně určený majitel objektu, nepřipadají v úvahu žádné investice. Potřebné jsou přitom už jako příslovečná sůl. Kromě zdevastované fasády dosud na zlepšení čekají technické podmínky provozu a zázemí pro účinkující soubory i pro diváky.

Na církevní restituce totiž zareagovala Československá husitská církev žádostí o vydání budovy Loutkového divadla, kterou považuje za svůj historický majetek. Radní v čele s tehdejším primátorem Zdeňkem Jiráskem však měli názor opačný. Byli přesvědčeni, že objekt město od církve koupilo už v roce 1949, takže do restitucí nepatří a stát, který je nynějším vlastníkem budovy Loutkového divadla, jim dal za pravdu.

Možnosti na soudní vymáhání budovy se však husitská církev dosud oficiálně nevzdala.