Ale asi máme stejný nebo aspoň podobný životní rytmus, protože nám to docela šlape. Samozřejmě zanedlouho po svatbě se nám narodil potomek, syn Jakub. Manžel byl v té době na vojně, a jelikož jsme neměli své bydlení, začali jsme po jeho návratu upravovat domek rodičů, kde bydlíme pořád, kousek od Ostravy.
V létě spolu a s naším malým pejskem rádi jezdíme na kole nebo na motorce (bez pejska). V zimě na hory, ale hlavně se spolu nenudíme a dokážeme se spolu smát. A to si myslím, že je důležité mít si co říct i po tolika letech. Snad spolu dokážeme zestárnout a budeme si mít co říct i za dalších dvacet let.
