„Myslím si, že my tady máme nejvíce rozvinuté ‚průmyslové geny' a na tom bychom měli dál stavět. Průmysl podle mého názoru udělal velký skok, už to není něco špatného, neekologického a špinavého, za co byl považován v první polovině devadesátých let. Jsou tady moderní a čisté technologie. Nejlepší cesta, jak vytvářet nová pracovní místa, je tedy dál rozvíjet ta průmyslová odvětví, která už tady máme," míní Jiří Cienciala.

Jeho čas ve funkci ministra průmyslu a obchodu se zřejmě krátí, při pohledu na složitou situaci kolem sestavení nové vlády ale své nynější křeslo možná ještě hned tak brzy neopustí. Ať to bude tak, či tak, jedno je jisté. Jiří Cienciala udělal za půl roku ve funkci ministra pro tento region více, než mnozí jeho předchůdci za celé čtyřleté období. A to, že tento kraj pomoc od státu dlouhodobě potřebuje, je přitom více než jasné.

„Ta situace tady dospěla do skutečně velmi nepříjemné míry, takové až výbušné. Ale mám pocit, že všichni, kteří s tím mohou něco dělat, se stmelili a pracují na konkrétních opatřeních," říká Jiří Cienciala v rozhovoru pro projekt Deníku s názvem Pomozme lidem, pomozme kraji!

Ministrem průmyslu a obchodu jste se stal v době, kdy se v našem kraji vyostřila situace kvůli růstu nezaměstnanosti. Jak tuto situaci vnímáte?

Situace není jednoduchá, ale není ani tragická. V kraji se totiž hledají východiska, jak tuto situaci řešit. Dneska třeba Ostravsko a Karvinsko trápí problémy s rostoucí nezaměstnaností, ale jsou tady i úspěchy v nových pracovních místech. Důležité je, aby se změnilo vnímání lidí. Mnozí obyvatelé tohoto kraje byli léta zvyklí na určitou jistotu, na určitý životní styl, na to, že je průmysl zaměstná. Lidé, kteří chtějí práci, teď musí upravit svoje postoje, přeorientovat se na to, po čem je poptávka, a to se neobejde bez rekvalifikace. K tomu všemu tady musí fungovat spolupráce a soudržnost mezi centrálními a regionálními autoritami jedině takhle se může vytvořit nějaká jistota, že se věci dají řešit.

Spolupráci mezi centrálními a regionálními autoritami v boji proti nezaměstnanosti nyní přinesla hejtmanem a Vámi založená pracovní skupina, jejímž jste členem. Proč užší vazba mezi krajem a státem nefungovala už dříve?

Iniciativa kraje k takové spolupráci se státem byla, pokud vím, vždycky značná a podílela se na ní celá řada lidí odsud. Já jsem zvyklý z podnikatelské sféry, že když se nějaká strategie vytvoří a prosadí, když se pak důsledně realizuje, tak je úspěch jistý. Jenže tady byly v minulosti ty strategie zpracované několikrát ve všech oblastech velmi komplexně, ale ta důslednost jejich realizace nebyla vždycky taková, jaká měla v podstatě být. Vlády se střídaly, přicházeli noví představitelé, a tím se i měnily pohledy na to, jak zdejší situaci řešit. Tím došlo k oslabení té odhodlanosti vymyšlené a schválené strategie skutečně realizovat.

Posunulo se to podle vás dopředu za posledního půl roku, kdy jste na ministerstvu průmyslu a obchodu u kormidla vy?

Já si myslím, že do jisté míry ano, protože ta situace tady dospěla do skutečně velmi nepříjemné míry, takové až výbušné. Ale mám pocit, že všichni, kteří s tím mohou něco dělat, se stmelili a pracují na konkrétních opatřeních.

Situace je třaskavá zejména kvůli OKD a plánům na uzavření Dolu Paskov. Myslíte si, že je to pořád takové kritické, že k zavření dolu musí dojít, nebo jsou tam nějaké jiné možnosti řešení?

Hledají se nové možnosti jedná se o prodloužení těžby, zmírnění nebo zpomalení zavírání Dolu Paskov, postupném zaměstnání tamních pracovníků jinde. Ale všechno musí jít s ohledem na ekonomické dopady. Když ta těžba generuje miliardové ztráty ročně, tak je třeba zvážit velmi rozumně, zda je potřeba, aby tyto ztráty sanovalo OKD, nebo případně stát. Musíme hledat cesty, jak havíře, huťaře a další zaměstnance těžkého průmyslu „přeladit" na jiné profese. Jak už jsem řekl když se změní postoje a názory lidí, tak potom půjde všechno snadněji. Ten potenciál zdejších lidí je velký, takže věřím, že na to máme, abychom to zvládli vyřešit.

Asi to ale bude ještě běh na dlouhou trať…

Dnešní situace se musí řešit s výhledem na deset až patnáct let dopředu. To je otázka strategie, vizionářství, vize tohoto našeho kraje. A to není žádná fráze, takhle to řeší vyspělé firmy u nás i ve světě.

Jaké máte vize vy? Co by kraji pomohlo?

Myslím si, že my tady máme nejvíce rozvinuté „průmyslové geny" a na tom bychom měli dál stavět. Průmysl podle mého názoru udělal velký skok, už to není něco špatného, neekologického a špinavého, za co byl považován v první polovině devadesátých let. Jsou tady moderní a čisté technologie. Nejlepší cesta, jak vytvářet nová pracovní místa, je dál rozvíjet ta průmyslová odvětví, která už tady máme. Třinecké železárny kdysi řešily svůj rozvoj tak, že vymyslely strategii řízení přidané hodnoty ve výrobkových řetězcích, nepouštěly nic, co mohly udělat samy, jinam. To znamená, že se u nás začalo dělat v návaznosti, vše počínaje těžbou rudy až po dodávku konečných produktů pro konkrétní zájemce. Tohle jde aplikovat v každé firmě. Přináší to více zakázek, a tím i více pracovních míst.

Moravskoslezský kraj by ale pro další rozvoj potřeboval i další nové investory. Má pro ně místa, kam by se mohli usadit?

Provedli jsme hodnocení současných průmyslových zón v kraji z hlediska použití pro různé druhy podnikání. Máme teď černé na bílém, jaké ty zóny tady jsou, kolik mají hektarů, jakou mají infrastrukturu, jaká jsou jejich rizika. Vnímám jako obrovský pokrok, že jsme si je vyhodnotili podle řady kritérií. Požadavky investorů v současnosti zřejmě nejlépe splňuje zóna Mošnov, kde se naštěstí vyřešily všechny technické problémy.

Myslíte si, že kdyby měl ještě nějaký další velký investor typu automobilky Hyundai zájem o náš kraj, že by se pro něj dala najít i nějaká další místa, jako se tehdy poskytla pole v Nošovicích?

Velké množství půdy u nás zabraly solární panely, dotace na obnovitelné zdroje energie přitom negativně ovlivnily ceny elektřiny. Ne že by byla špatná myšlenka podporovat tuto věc, ale nebyla správně aplikovaná, férově a čistě dořešena. Některé výstřelky proto narušily významným způsobem důvěryhodnost tohoto způsobu výroby elektrické energie. Proč to ale říkám když se dala půda najít na takovéto účely, tak si dovedu představit, že kvůli další velké investici by územní plány a ministerstvo zemědělství zrevidovaly klasifikaci pozemků tak, aby je investor mohl využít. Když takovou půdu nenajdeme my, najdou ji naši sousedé a investor půjde k nim.

Jak vidíte budoucnost stávajících velkých firem v kraji, které tady fungují?

Vždy existují určitá rizika, ale i tak si myslím, že ty firmy tady mají silný potenciál existovat a rozvíjet se. Nutností s tím spojenou je to, že musí významnějším způsobem investovat do vědy, výzkumu a vývoje. Dneska se v globální ekonomice nikdo neptá, jestli se ty výrobky vyrábějí tam, nebo tam, ale jestli jsou konkurenceschopné. Proto je velmi důležité vychovávat si mladé šikovné lidi, kteří budou ovládat řemeslo a posouvat ty věci dál.

Zajímavý aspekt našeho kraje je, že Třinecko, odkud pocházíte, má mnohem nižší míru nezaměstnanosti než zbytek regionu. Čím to je?

Míra nezaměstnanosti v Třinci je 5,5 procenta. Podle mě za to mohou tři faktory. Je to Gorolský nebo taky Slezský genotyp, werkový fenomén a pak chytří chlapci z Nitry.

Můžete ty tři faktory ještě trochu blíže přiblížit?

Gorolský genotyp je to, že pocházíme z prostředí, kde byla situace v minulosti šílená. Jak se říká: panovala u nás bída, až pištělo. My jsme se tehdy naučili žít skromně, obracet několikrát korunu, vážit si práce a přežít i v těch nejnáročnějších podmínkách. Dneska už je situace jiná díky tomu, že vznikly Třinecké železárny. A tam vznikl ten werkový fenomén. Chytří chlapci z Nitry jako vlastníci Třineckých železáren tento fenomén rozvíjejí, peníze, které tady vydělají, vracejí zpátky do té firmy. Za tu dobu od druhé poloviny devadesátých let, kdy přišli, jsou to desítky miliard korun daných do technologií i životního prostředí, díky nimž má ta firma šanci na přežití, a díky kterým na sebe jako letadlová loď navázala desítky dalších firem, které mají práci.

Myslíte si, že mají další regiony Moravskoslezského kraje šanci se „třineckým příběhem" inspirovat a fungovat stejně?

Ano, ale musí se chtít. Je potřeba odbourat zášť a závist. Musí se odbourat některé komplexy, které byly historicky vybudované, a myslím si, že se tím zazdila celá řada příležitostí. Tou největší byla tvorba Českého ocelářského podniku. Kdyby se před deseti lety spojily tři zdejší hutě dohromady, tak jsme dneska na špici Evropy co se týká hutnictví i hornictví. Možná se k tomu v nějaké jiné podobě vrátíme, ale tehdy to bylo jednodušší, poněvadž ostravské hutě byly ještě ve vlastnictví státu a v soukromých rukou byly jen Třinecké železárny, které však, světe div se, chtěly udělat tento společný podnik, ale ne státní huť. To je důkaz toho, že privátní kapitál, když je nastaven pozitivně k podnikání, k zaměstnanosti v regionu a ke zdejším tradicím, tak to jde. Ale musí se chtít!