Kováři kovají, děti si hrají. Taková byla filozofie letošního ročníku Kovářských sonát, akce, která si za osm let svého trvání vybudovala jméno nejen v Česku, ale také v Evropě.
"Každý rok oslovujeme opravdu špičkové mistry našeho řemesla a chceme tak lidem přiblížit tu starou a poctivou klasickou kovařinu," říká kovářský mistr Zbyněk Pechál z Jilešovic, který je i předsedou pořádajícího sdružení Kováři MSK, tedy Moravskoslezského kraje.
V Jilešovicích letos mistři práce se železem a ohněm tvořili na téma Světlo. Návštěvníci akce tak viděli doslova v přímém přenosu mnoho pozoruhodných uměleckých výtvorů a mohli sledovat, jak vznikají od počátku.
A název Kovářské sonáty? Široká veřejnost to možná neví, ale kováři z celé Evropy se mezi sebou při práci dokáží dorozumět i beze slov, a to podle zvuku a rytmu, který dávají svými nástroji do kovadliny. Když třeba mistr kovář vidí, že je potřeba pomocníků, vyťuká do kovadliny specifický rytmus a vzápětí přichází další pracovité paže.
"A pokud jde o skutečné mistry, jejich souhra úderů se pak změní ve skutečnou sonátu, která má svůj zvuk, rytmus a kouzlo," dodává kovářský mistr z Jilešovic.