50. TOMÁŠ SKÝPALA, SÁDEK

Někdo svého dědečka vůbec nepoznal, někdo měl jen jendnoho, někdo oba. Já jsem se mohl počítat mezi zámožné vnuky. Já jsem měl dědečky tři. A všichni mě ovlivnili. Děda Břetislav, statkář, děda František a děda Emanuel.

Děda František bydlel v Dolním Těrlicku, kde měl pěknou usedlost, choval, co se dalo. Děda fáral na jedné z ostravských šachet. O práci v dole dovedl poutavě vyprávět a já, aniž bych si to uvědomoval, jsem získával cenné informace. Totéž bylo i s chovatelstvím. Nebezpečná dědova práce z něho v mých očích dělala hrdinu. A on to hrdina byl. Za vysoké pracovní nasazení dostal mnoho vyznamenání, včetně Řádu práce. V 60. letech se začala budovat Těrlická přehrada, pozemky, které měly být zatopeny, byly od dědy odkoupeny. Jakmile dosáhla hladina přehrady optimální výše, zakoupil děda motorový člun a mně nastaly zlaté časy. Jako kluk jsem se na motorovém člunu proháněl po přehradě. V důchodu si děda přikoupil koně a také začal k velké radosti začínajících chatařů a stavebníků povozničit. O jeho služby byl velký zájem. Moc si důchodu ale neužil, těžká práce v dole si vybrala svou daň.

Děda Emanuel se narodil v rodině kladenského horníka. Byl to prostý, ale vnímavý člověk. Měl rád hudbu a od první třídy chodil do houslí. Když končil školní docházku, bylo mu doporučeno zdokonalit se na nějaké hudební škole, a tím se připravit na kariéru hudebníka. Dědův otec nebyl proti, ale trval na tom, aby se vyučil nějakému řemeslu. Tak se šel učit stolařem. A opět vynikal. Když v květnu dvacátého roku zakládal v Kladně Klement Gottwald tamní organizaci strany, Emil se k tomu nachomýtl, vize ho tak nadchla, že vstoupil do strany. Malá stranická knížečka sehrála v jeho životě důležitou roli.

Jako houslista s mladými hudebníky jezdil po lázeňských městech, kde hráli, seznámil s babičkou a oženil se. Když začali Němci obsazovat republiku, pracoval jako listonoš, údržbář… Na inzerát se v polovině roku 1945 dostal jako hudebník do Slezského divadla v Opavě, kam se nakonec všichni přestěhovali. V padesátých letech, v době politických procesů, ho odvedla StB. Zachránila ho právě stranická legitimace. Došlo mu, že ze strany se stala totalitní mašinerie, nikomu nevěřil, byl na pozoru.

Děda se také staral o rodinný archiv, který jsem po něm převzal. Hudbě se věnoval až do osmdesáti let…

Když si to všechno promítám, měl jsem s dědou hodně společného oba jsme se vyučili stolařině, ale ani jeden jsme ji nedělali jako zaměstnání, přesto každého z nás provázela celý život. Jak se praví v bibli Bůh stvořil člověka k obrazu svému. Mě si stvořil k obrazu svému můj děda…