5. soutěžící W. ŽEBROK, ALBRECHTICE

Vážená redakce, zaujala mě vaše výzva k tomu, abych i já se přihlásil do soutěže Moje první auto, proto vám touto cestou zasílám tři fotografie mého „lidového vozítka", které jsem si v osmnácti letech sám vyrobil a které bylo Státní správou v Karviné otypovano, a byla mu přidělena SPZ M-KI 34 31. V roce 1951 bylo uvedeno do užívání.

Tehdy jako mladý student průmyslové školy jsem se intezivně zajímal o motorismus, k čemuž mě vedl můj otec již od dětství. Ve škole jsme měli i hodiny praktické výuky ze Světa motorů a také v té době v ČSR se objevila první lidová vozítka v časopise Svět motorů. Byla také vydána zvláštní brožurka různých typů vlastní výroby těchto malých vozidel pro dvě osoby. To mi dalo podnět k tomu, abych se pokusil o zkonstruování a výrobu i já. Podmínky výroby jsem měl doma otec měl malou dílnu se soustruhem, stojanovou vrtačkou, bruskou, hoblovkou i svařovacím trafem. Ze začátku mi pomáhal, a pak jsem už sám tvořil a vyráběl díl po dílu, až z toho bylo funkční autíčko.

Fotografie vlastnoručně vyrobeného „lidového vozítka“, kterému byla přidělena i SPZ M-KI 34 31.

Konstrukce rámu àla Tatra mi posvařoval svářeč se státní zkouškou a karoserii jsem vyklepával tzv. na koleně a sám posvařoval. Motor DKW dvouválec o obsahu 500 ccm vzduchem chlazený s třístupňovou převodovkou jsem koupil v Ostravě u firmy Spáčil, původem z vojenského motocyklu, nebyl úplný a některé díly (tříchodý šnek na spojku, startovací ozubené kolečko atd.) se musely vyrobit a pak zakalit. Pérování přední příčné a zadní náprava podélné listová péra, řízení hřeben s pastorkem, karoserie celoplechová s provizorní plátěnou střechou, kterou jsem moc nepoužíval.

Zážitky byly ohromné, všude, kde jsem zastavil, například u benzinové stanic, se seběhlo tolik obdivovatelů, že byl problém odjet.

Po třech letech užívání jsem ujel asi 10 až 15 tisíc kilometrů. Pak jsem zatoužil po skutečném autě, tak jsem vozítko prodal vyměnil za zrcadlovku Superb Voighlander a 80basovou klavírovou harmoniku Rigoletto, což do dnešního dne vlastním. Pátral jsem po autíčku asi před pěti lety, avšak bezvýsledně škoda, měl jsem si ho nechat pro další generaci.

Fotografie vlastnoručně vyrobeného „lidového vozítka“, kterému byla přidělena i SPZ M-KI 34 31.

Jen pro doplnění uvádím, že řidičský průkaz s tehdejším označením I. a II. tř. vlastním od roku 1948.

V roce 1954 jsem vlastnil osobní auto Steyer-Daimler-Puch, v roce 1955 Tatraplan, v roce 1964 Tatra 603, v roce 1975 Tatra 613. O roku 1994 Opel Vectra 1,7 D.

Zatím jezdím bez nehody a bez trestných bodů.