14. RADIM VILKOŠ, OSTRAVA

Manželka mě přemluvila, abych jí také udělal radost a přihlásil se do soutěže Moje první láska. Protože moje manželka je opravdu moje první láska, tak jsem souhlasil… Tady je náš příběh.

Na tu svoji milou jsem si musel počkat do třiceti let. Byl jsem zrovna v lázních a spatřil ji hned byla to láska na první pohled.

Všude kvetly lípy, já byl omámen, a tak jsem po pár dnech „musel s pravdou ven". Lázně, klid a pohoda udělaly své a já se hned vyjádřil, že získala srdce mé.

Nevadila dálka, která dělila nás, sbalil jsem si doma kufry a odjel za ní zas. Za několik měsíců jsem se oženil, vzali jste to hopem, každý nám tvrdil. Nechtěli jsme to nechat až napřesrok, nám se prostě rok 2000 líbil k sňatku.

Láska, žití, výlety, rodinná pohoda, vše bylo sluncem zalité, byli jsme však stále jenom dva. Děti byly na houbách, však dlouho zdálo se, manželství však kvetlo dál i po pětiletce. Stěhování zpátky domů kvůli práci, vzal jsem svoji milou s sebou, Ostrava vítá tě!

Dneska máme vystaráno, děti máme tři, skáčou, hrají, ječí, zlobí a vlastně pořád jí. A tak máme, co jsme chtěli, velkou rodinu, odpočinku mnoho není, denně snad hodinu. Teď to spolu s ženou táhnem už třináctý rok, stále slunce, občas mráčky, den, měsíc i rok.

A tak život stále takhle rychle utíká, doufám, že na vše budeme stále spolu dva (a naše tři sluníčka Julinka, Radimek a Lucinka).