9. MARIE ČERNÁ, STARÁ BĚLÁ

Byl červen 1953 a já jsem ukončila Základní školu v Hrušově, kde jsme bydleli.

Po prázdninách jsem nastoupila do keramické továrny tamtéž. Když jsem přišla první den do práce, ve dveřích vrátnice jsem se srazila s mladíkem. Podívali jsme se na sebe a byla to láska na první pohled.

Moje první láska a nádherná láska.

Mladík se jmenoval Karel, bylo mu devatenáct let a dělal osobního řidiče panu řediteli, začali jsme spolu chodit. Vodili jsme se za ruce, říkali si ta krásná a sladká slovíčka lásky.

Byli jsme pořád spolu, protože jsme bydleli blízko sebe, chodili jsme spolu do práce i z práce. V práci jsme spolu svačili, chodili do kantýny na obědy. Bylo to vše tak krásné, byli jsme spolu pořád.

Po devíti měsících byla svatba. A v říjnu téhož roku šel manžel na vojnu.

Byla jsem nešťastná, chodila jsem jako tělo bez duše, ale nedalo se nic dělat. Denně jsem psala manželovi dopisy, když to bylo možné, tak on jezdil za mnou. Já zase za ním.

Konečně uplynuly dva roky a manžel se vrátil. Tolik štěstí, to snad nejde ani vypsat.

Když byl manžel na vojně, tak keramickou továrnu zavřeli a on si musel najít novou práci. Našel si práci řidiče osobního auta ve firmě, kde se v té době slušně vydělávalo, ale co víc, byly tam peníze navíc.

Dostal se do party mužů okolo čtyřiceti let. Jemu v té době bylo 22 let, byl to obyčejný a naivní kluk, který neznal život. A tihleti kamarádi mu to ukázali.

Začínali ho vodit do vináren a tam se mu zalíbilo. Narodilo se nám první dítě dcera _ a za čtyři roky kluk. Byla jsem sama celé dny s dětmi. Manžel chodil čím dál tím později v noci domů opilý, někdy vůbec ani domů nepřišel. Prosila jsem, plakala, ať toho nechá, slíbil, že už to bude v pořádku. Ale stačilo přijet do práce mezi své kamarády a vše se zase opakovalo.

Po desetiletém manželství jsem odešla k rodičům a požádala o rozvod. Mým dětem bylo sedm a tři roky. Už jsem tak nemohla a nechtěla dál žít. Strašně to bolelo a trvalo mi moc dlouho, než jsem se z toho vzpamatovala. Po nějakém čase jsem poznala muže, který byl rozvedený jako já.

Vzali jsme se. Spolu máme ještě dvě děti a naše manželství vydrželo čtyřicet let až do smrti mého manžela.

I když je to už přes šedesát let, na svou první lásku stále vzpomínám.

Ta je totiž jediná a neopakovatelná.