Událost popsaná v úvodu se stala 26. srpna 1880. V sobotu 29. srpna si veřejnost připomněla 140. výročí tohoto objevu, za nímž stojí novojičínský středoškolský učitel Karel Jaroslav Maška.
Pavel Stabrava, vedoucí muzea Šipka ve Štramberku připomněl na sobotním setkání u jeskyně Šipka, že tímto Štramberk a Karel Jaroslav Maška nenápadně vstoupili do historie.

„Toho dne v pobočné síni zvané Jezevčí díra byl objevený sice drobný ale velice významný pozůstatek lidského druhu – takzvaného neandertálce. Karel Jaroslav Maška, jinak rodák z Blanska, byl mužem, který jako první tento nález interpretoval a popsal,“ uvedl Pavel Stabrava.
Karel Jaroslav Maška byl středoškolský učitel, jehož výzkumy nalezišť doslova pohltily.
Petr Kostrhun, vedoucí centra kulturní antropologie z Moravského zemského muzea v Brně upozornil, že brněnské muzeum spravuje rozsáhlou sbírku Karla Jaroslava Mašky získanou v jeskyni Šipka.
„Čítá na osmdesát tisíc kusů kamenných nástrojů především kusů zvířecích kostí - jeskynních medvědů, lvů a dalších zvířat, které tady v průběhu těch výzkumů Maška získával. Čelist nenandertálského dítěte sehrála významnou roli v dobové celoevropské diskuzi, která hledala původ člověka,“ podotkl Petr Kostrhun a připomněl, že objev byl učiněn v době, kdy vyšly zásadní spisy Charles Darwina, první v roce 1859, druhý 1871.

„Je to teprve třetí nález tohoto typu v celé Evropě. Vedla se kolem něj intenzivní debata. Maška, který ovládal několik světových jazyků s tím objížděl všechna tehdejší významná antropologická naleziště. Šipka a tento nález vstoupily do historie vědy hledající původ člověka. V tom je ten nález významný,“ pokračoval Petr Kostrhun.
Karel Jaroslav Maška strávil, podle Petra Kostrhuna, nad výzkumem naleziště v Šipce snad tisíc pracovních hodin. Ohniště, kde byla čelist nalezena, bylo dlouhé dva metry. Ve scénce, kterou na místě ztvárnili herci místního Divadla Pod věží Štramberk, sdělil Josef Hrček, jenž představoval Karla Jaroslava Mašku, že Josef Raška byl hostinský, který Maškově skupině pomáhal při výzkumu šipecké jeskyně.
V den, kdy našel ohništi hroudu, v níž byla část čelisti devíti až desetiletého nenadertálského dítěte, pomáhal bratřím Jurákovým. Karel Jaroslav Maška v tu dobu paradoxně na místě nebyl. Jakmile se o nálezu dozvěděl, hned se vydal do jeskyně, ale přes veškeré úsilí už se tam žádný podobný nález nepodařilo najít.

Petr Kostrhun doplnil, že bylo neobvyklé, s jakou šíří dokázal Karel Jaroslav Maška problematiku sledovat. „Byl to velmi progresivní badatel, přestože nebyl odborník, tak mu posílali archeologové kosti zvířat k posouzení,“ poznamenal Petr Kostrhun.
Ten také uvedl, že celou Maškovu sbírku získalo za jeho života v roce 1915 Moravské zemské muzeum. Za II. světové války v roce 1945 ji i s jinými nálezy tehdejší německá správa muzea nechala převézt do zámku v Mikulově.
„Záminkou bylo, aby sbírky nebyly poškozeny bombardováním v Brně. To se nestalo, muzeum v Brně nebylo bombardováno,“ řekl Petr Kostrhun a dodal, že zámek v Mikulově byl v květnu 1945 úmyslně zapálen.

„Nálezy včetně šipecké čelisti shořely. Tím vznikla nenahraditelná ztráta, neboť v devadesátých letech Maška dělal výzkumy v Předmostí u Přerova, kde našel hrob dvaceti jedinců z doby lovců mamutů - největší antropologickou kolekci, která byla z této doby ve světě objevena To tam také shořelo. Kdyby to existovalo, dnes by to byl jeden z nejprestižnějších antropologických nálezů,“ uzavřel Petr Kostrhun.
Kopii čelisti nenadertálského dítěte je možno vidět v nedávno otevřeném Muzeu Šipka ve Štramberku, kde se v sobotu uskutečnily na toto téma dvě přednášky.